Někdy, když je Eva s dětmi pryč, je mi smutno. Jsem natolik zvyklý mít okolo sebe lidi, že když jsem sám, připadá mi to divné, tiché a prázdné. A tenhle pocit prázdnoty může být děsivý.
Vím, že je v módě tvrdit, že je přeci super a cool být sám, ale pro hodně lidí je to prostě jenom depresivní. Můžeme utéct k nezdravému jídlu, radovánkám a dokonce sklouznout i k něčemu horšímu. A to jenom, abychom si ulevili a schovali se před strachem ze samoty.
Rád pocit samoty zkoumám a doporučuji to i těm, kteří se tak někdy cítí (nebo většinou). Je to božské. Utíkáme před samotou a snažíme se jí něčím zaplnit. To je normální. Chceme jistotu a rozhodně se nechceme zaobírat stresujícími pocity, které možná máme.
Zkuste se na ně ale přece jenom podívat. Můžete se z nich hodně naučit. Tím, že se jim otevřete a dovolíte si je cítit a vidět…to je moment, kdy nejvíc rostete. Z toho nejvíc pochytíte, jaké je cítit bolest a jak se s ní vyrovnat.
Podívejte se dovnitř a prociťte to. Kde ve vašem těle to je? Co je to za pocit? Jaká je jeho hloubka, intenzita a mění se? Zkuste to zjistit. Přišel jsem na to, že to není tak hrozné, když jsem se konečně podíval. Nahlédněte do sebe a zjistěte, co dalšího tam je: zvědavost, touha po intimitě, touha být dobrý člověk, lepší člověk, pocit, že s námi něco není v pořádku. Opravdu se podívejte na všechno.
A uvidíte něco nádherného. Jste zázrak sám.
Tohle nemůžete vidět, když jste obklopeni druhými a vaše životy jsou plné práce, hluku a věcí, které odvádí vaši pozornost. Můžete to vidět pouze, když jste sami. Dovolte si to.
Jakmile se naučíte ocenit zázrak ve vás, uvědomíte si, že jste dobří takoví, jací jste, a že štěstí je vždy tam, kde jste i vy…pak vám nebude vadit být o samotě. A budete spokojení. Ať už sami nebo s druhými.
Uvědomíte-li si to, jděte do běžeckého klubu nebo na jógu a zajímejte se o lidi. Oni to v sobě mají také, pokud se opravdu podíváte.
Žádné komentáře:
Okomentovat