Skrytý poklad našeho pravého Já je v nás, může však být vyzdvižen jen tehdy, když bude mysl tichá. Slova pouze narážejí na tuto skutečnost, ale nevysvětlují ji, nemohou ji vysvětlit. Pravda je stavem bytí, nikoliv souhrnem slov. Nejobratnější argument není žádnou náhradou osobního poznání. Musíme udělat pokus, jestliže chceme získat zkušenosti. Slovo Bůh je pro mne bez významu, jestliže sám v sobě se nemohu dotknout Absolutna; jen potom ho mohu umístit do svého slovníku. Trochu cvičení nás dovede daleko. Celé řady přednášek nevysvětlí skeptickým smyslům, stovky knih nemohou odhalit vnitřnímu zraku to, co odhalí ti, kteří se věrně a odhodlaně budou řídit metodou, načrtnutou zde.
Chcete-li důkaz o svém božství, naslouchejte svému Nadjá, neboť onen důkaz je uvnitř vás. Vyberte si chvíli ze svého volného času, ve které se uzavřete vůči hlučnému ruchu světa a vejděte na chvíli v odloučenost; potom trpělivě a pozorně naslouchejte zprávám své duše a vlastní mysli, a to způsobem, který zakrátko vysvětlím. Opakujte toto cvičení denně a jednoho dne k vám onen důkaz ve chvíli vaší osamocenosti přijde. A s ním přijde nádherná svoboda, kdy jho člověkem stvořených teorií a skepticismů od vás odejde. Naučte se dotýkat se svého Nadjá a nikdy víc již nebudete vtaženi do oněch bezcenných kroužků, kde lidé zdvihají prach teologických argumentů nebo tropí hluk intelektuální debatou. Tímto způsobem nakonec rozřešíte pro sebe onu otázku nezávisle na mínění jakékoliv knihy, ať je jakkoliv stará nebo posvátná.
Někteří lidé to nazývají meditací. Toto slovo je tak dobré, jako kterékoli jiné. Zamýšlím však popsat způsob meditace, která se ve svém základním principu liší od většiny metod, o kterých jsem se kdy dozvěděl; přiléhavěji by se mohla nazvat klidem mysli. Jediný způsob, jak pochopit význam meditace, je ji cvičit. „Čtyři tisíce svazků metafyziky nás nenaučí, co je duše,“ zvolal Voltaire.
Meditace je na Západě téměř ztraceným uměním. Málo lidí ji cvičí a mezi tím málem je jich ještě méně, kteří vědí, co dělají. Zvyk vyhrazení krátkého času pro meditaci každého dne, pro každodenní utišení mysli, se v dnešní době v životě západních národů nevyskytuje. Hypnotická síla vnější existence lpí pevně na našich myslích a jako pijavka lpí na lidském těle. Bránící se vědomí já najde spoustu výmluv, a to dobrých, proti zahájení tohoto cvičení a proti pokračování v něm, když již bylo započato. Osobnost ho shledává nezáživným, prázdným, nebo příliš namáhavým. Počáteční boj o přemožení bránícího se mozku, který nechce vejít v klid je snad nejtěžší, musí však být vybojován. Přitom je to zvyk nesmírně důležitý, jehož užitečnost nelze ani slovy vyjádřit a jehož zanedbání vede k trápení a bolesti. Za všedními malichernostmi denního života je krásnější a vznešenější bytí. Ať sebevíce odporujeme tomuto božskému volání ve dne, nemůžeme zabránit návratu k vnitřnímu já v hlubokém bezesném spánku. V té době jsme v zajetí duše; těšíme se odpočinku v naší vlastní podstatě, ačkoliv bezvědomě. Je to zarážející myšlenka, ale je výrazem vysoké filozofické pravdy.
Přitom však metoda meditace může být jednoduchá. Nemusí být komplikovaná zbytečnostmi, ani ochromená frázemi, které zatemňují mysl. Vyučovalo se již různým systémům meditace a různé jógické cesty byly popsány jak ve starých, tak i moderní době. Technika k dosažení sebepoznání, která je zde navrhována, se nedá zařadit mezi tyto existující kvalifikace. Umění tázavého sebezpytování stojí samo o sobě ve své jednoduchosti, jedinečnosti, originalitě a síle, ačkoliv přirozeně má několik styčných bodů s jinými systémy. Netvrdím, že dává cestu nejlepší, ale tvrdím, že nám dává rychlejší a bezpečnější prostředek k dosažení duchovního sebepoznání něž většina cest, které znám. Různá odvětví jógy, hluboké to, ale komplikované cesty indické, jsou výborná, když o nich uvažujeme ve vztahu k lidem a době, kdy byla dána, avšak ve vztahu k západním národům a moderním potřebám jsou příliš nepraktická, vyjma pro několik málo lidí. Toto tázavé hledání pravého Já je nejjednodušším systémem meditace, který znám, a proto se nejspíše hodí pro pilně zaměstnaného člověka dnešního věku. Je snazší k pochopení a jednodušší ke cvičení nežli komplikované systémy východní jógy. Každý, kdo chce poznat pravdu o své podstatě, je může s prospěchem cvičit.
Když se ráno probudíte a vykoupete, je vaší první povinností – a obyčejně nejvíc zanedbávanou – která vás očekává, vejít do kontaktu se svým pravým Já. Většina lidí však myslí nejdříve na svoje přítomné starosti, na práci, kterou mají vykonat, nebo na osoby, s nimiž se mají brzy sejít. Jejich první myšlenky patří jejich činnosti a problémům, místo aby získali onu moudrost, která má inspirovat všechny jejich problémy. Když Ježíš řekl: „Hledejte nejdříve království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno, „nedával nám tím pouze povšechné pravidlo, nýbrž pravidlo platné pro každého. Navždy.
Použití jeho slov „Dejž nám dnes“ v modlitbě Otče nás je význačným ukazovatelem, že radil svým následovníkům, aby se modlili nebo meditovali ráno. Pro tuto radu existují hluboké psychologické důvody. Můžeme stanovit notový klíč k celodenní činnosti postojem, který zaujmeme v první hodině po probuzení ze spánku. V této době denní činnosti a tužby ještě nerozrušily mysl. Jestliže jako první věc každé ráno budeme hledat toto království a obětujeme tomuto hledání trochu času, naše práce nebude trpět a naše problémy nebudou zanedbány. Neboť tímto hledáním vytvoříme proud duchovní moudrosti a síly, který bude plynout pod naší celodenní činností a našimi myšlenkami. Cokoliv budeme dělat, budeme dělat správně, ať dojdeme k jakémukoli rozhodnutí, bude to rozhodnutí správné, neboť bude plodem klidnějšího a hlubšího myšlení. Ti, kteří považují za bláhovost věnovat se svému duchovnímu postoji dříve, než se věnujeme svým světským zájmům, kladou druhořadé věci na první místo a prvořadé na místo druhé. Pro ně, jak říká indické písmo: „Není klidu ani na tomto světě, ani na onom.“ Ať tomuto cvičení k inspiraci života věnujeme pět minut nebo pět hodin, nikdy nás nezklame a vždy nám nakonec přinese pozoruhodnou odměnu.
Což není nalezení mentálního klidu a vědomí vnitřního ovládání hodno této čtvrt až půl hodiny denně?
Paul Brunton
Žádné komentáře:
Okomentovat