Často se nám zdá, že jsem to našli. To, to nedefinovatelné zlo, co ničí náš život a zatěžuje ho nějakým programem. Najednou nám je jasno. Rozsvítilo se nám. Teď zničím program a budu už soucitným, nebo najdu kariéru či vztah, který mi skutečně vyhovuje. Jenže když přijmu za svou tuto teorii o programech v naší mysli, začínáte vy systematicky hledající v sobě své chyby, ničit sami sebe. Protože po té co detekujete první program, objeví se náhle druhý, třetí, pátý až pětistý. A tak jdete až projdete 500 programů. Hurá. Vyděsíte se, protože neznámo odkud, se budou vynořovat stále další a další programy. Plavete-li v moři dálkové trasy, dá to práci. Pak se vysílením utopíte díky malé vlnce, která vás vysíleného smete do hlubiny. Stejně tak vás na vaší očišťovací cestě dovnitř muže zabít jakýkoliv miniaturní prográmek vaší mysli, který byť malinkatý, zcela stačí k vaší likvidaci. Čím více jdete do sebe, tím více jste totiž otevření. Působení času. A v každé hloubce našeho energetického obalu jsou jiné programy, mnohdy úplně stejné, jen jinak strukturované a složité a zapuštěné v našem energetickém těle svými kořeny. Ale vy, protože jste dosud bojovali s programy, nevšímali jste si jejich kořenů. A to je ta hydra. Příšera naší mysli, kterou nezměníte, useknete ji jen hlavu a narostou ji dvě nové.
Jakmile však programy vymizí, jste v klidu. A to lze tím, že dojdete až ke kořenům programů. Ale jak vytrhnout program z mysli, tak aby nevyrostl znovu? Rozpustit jej! Zbavit se v těle tohoto energetického bloku v místě a času. V těle je mnoho senzorů, kterými cítíme radost, bolest, emoce. Většinou je cítíme ve vypjatých citových situacích (zamilovanost či ztráta nebo smrt blízké osoby). A tyto emoce máme spojené vždy s nějakým časovým obdobím. No a s trochou soustředěného "úsilí" mozku můžete zesílit nebo zmírnit např. bolest, ale i příjemné pocity či emoce. Tím, že vypnete čas.
V situacích, které nám přináší vnější svět se celá tvá mysl soustřeďuje na objekt, který je po ruce = příjemné či nepříjemné emoce. A my jsme jako "subjektivní pozorovatel" nuceni se soustřeďovat právě k těmto emocím. To když např. spadnete a uhodíte se, mysl se plně soustředí na bolest. Když odvedete pozornost dotyčného od bolesti bude mu lépe. Nejlépe to funguje u dětí. Dáte jim hračku a bolest je pryč. Ovšem seberete jim hračku a bolest je najednou zpátky. Odkud se ta bolest vlastně vrátila? No ona nikdy nikam neodešla. Zastavila se v čase, který ji vaše mysl přidělila a zamrzla. Při rozpouštění tohoto bloku energie si totiž uvědomíte, že to, co se pohnulo je vaše myšlení. A právě myšlení je závislé na jedné veličině, kterou jsme si my sami vymysleli. Na čase.
Kdysi žili lidé bez času a byly šťastní. Termíny se určovaly v týdnech, měsících a přibližně. Pak přišli stroje a s tím i tlak. Čas jsou prý peníze. A člověk tomu uvěřil. A tak nám čas začal brát i náš život. Ale když sestupujeme skrze svá energetická těla dovnitř do našeho vnitřního světa k našemu překvapení čím hlouběji jdeme, tím více je čas stejný. V hloubkách nás samých neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost. To protože přirozený charakter naší duše je bezčasový a nachází se za hranicemi tohoto chápání světa. V sanskrtu jej nazývají "turija". Tao jej nazývá "čtvrtý čas". Období pozdního nebe. Je to tzv. věčná přítomnost neboli skutečný čas. Tohoto stavu se snaží dosahovat mnoho lidí např. meditacemi či modlitbami. To v podstatě nejde, protože meditace začne v 18,00 a končí v 19.00. A jestliže si chcete v zajetí vnějšího času cokoliv uvědomovat a následně měnit v času uvnitř sebe, je to v podstatě nemožné. To je asi to samé jako když byste před pumpou pokropili zvenčí auto benzínem a pak po něm chtěli, aby blaflo a jelo. Funguje to obráceně. Zasuňte benzín (uvědomění si sebe sama) do nádrže (do těla) a nechte jej jet (žít). Uvědomte si svou vnitřní bezčasovost a to vše, co vás svazovalo zvenčí zmizí samo. To je odsekávání kořenů. Z nitra. Ne zvenčí.
Tvé emoční, mentální, psychické i kauzální tělo nefungují v rámci toho času "normálního", ve kterém ve vnějšku žijete. I když vše ostatní funguje, tvůj vnitřní svět potřebuje fungovat v rámci čtvrtého času. A tak se nejlépe sekají kořeny programů. Uvolněním se do čtvrtého času. To se uvnitř tebe rozhostí ticho a ty přijímáš své emoce, avšak ony nejsou řídícími prvky, které tě nutí jednat podle časových dispozic, to ty se sám stáváš věčností uprostřed času. V tvé přítomnosti se čas zastavuje (ocení ženy zejména při orgasmu, když se muž dokáže takto uvolnit do přítomnosti). A tak je síla emocí a kořenů programů vnějšího světa prostě umenšována tvým ponořením se dovnitř sebe sama. Do ticha tvého klidu. Tvé kořeny programů se nemají kde držet a padají samospádem do dolního tan-tienu, do břicha, odkud se pomalu, při vašem dobrém spojení se zemí a ukotvení v ní odčerpají do hmoty země, která je přijme a jako matka nás všech i zregeneruje, aby vám je zase postupně mohla vracet v jiné formě energie nazpět. Vašimi kroky. V uvědomění si svého vnitřního klidu.
music: http://youtu.be/jekQMQwmHN8
Žádné komentáře:
Okomentovat