Je dobré začít s uvědomováním si své energie vždy nad vrcholem hlavy. A až pak postupovat pomalu směrem dolů. Energetická mapa lidského těla je totiž jako hologram, ve kterém jsou určité části do určitého stupně spojeny. A proto jakákoliv práce s energii ovlivňuje celek, tělo, emoce i mysl. Většina z nás si přeje mít svou energetickou základnu, říkejme ji podstata bytí, čistou. Nesnášíme, aby se nám něčím zmazala. Ale nad tím, že od určitého stupně je ona nečistota přinášena právě naší vlastní myslí a jejím působením, jen mávneme rukou. Je vůbec možné pracovat s tím, aby se naše tělo energeticky stávalo klidnějším, aby se automaticky čistilo aniž bychom do toho my lidé zasahovali svou vůli? Ano.
V křesťanství se tomu říká “odpuštění”. Ti, kdo meditují, používají k navození meditace většinou svou vůli a nebo vědomý záměr. Je velmi těžké, nechat věci jen tak jít. Většinu svého života problémy ignorujeme, či potlačujeme do sebe a to velmi hluboko. Jejich otisk v energetické matrici je pak hlubší, než se nám vůbec kdy zdálo. Úkolem meditace krom jiného bylo ve všech kulturách pomoci jedinci vyřešit problém s tím, jak svému vnitřnímu problému tzv. “utnout kořen”. Většina meditací věnovaná řešení určitého problému, by měla vést k jeho vyřešení, což je i překlad řeckého slova “problemoi” a vyřešení = ukončení. Oproti tomu si troufám říct, že většina meditujících svůj problém, řešit v podstatě nechce. Chce jej pouze kontrolovat a nebo jen umožnit sama sobě cítit se v tom, kterém směru prostě lépe.
Když emoci = určitý stav své energetické rovnováhy, a váha se kloní tam či zpět na vahách dle toho, jaké jim dáte znaménko, jak je zhodnotíte; když tedy emoci jednoduše ignorujete nebo potlačujete, její energie se drží ve vaší mysli a následně přejde do somatického těla. Vždy je to stejné. Jako by se v sopce pomalu, ale určitě sbíral tlak k tomu uskutečnit nakonec svůj výbuch. Manifestaci toho, co mělo být projeveno, ale bylo ukryto. To nahromadění myšlenek je pro nás extrémně nepříjemné proto, abychom s ním normálně žili. Tak si mysl vymyslí všechny možné hodnotící šuplíčky, do kterých je potom uschováme. A k nim dáváme další a další špinavé prádlo. Které nepereme. Odpuštění hledá cestu této námi pokroucené, zpotvořené, pitoreskně až groteskně svázané energie, k tomu stát se zase jen součástí všeho. Vrátit se zpět ke zdroji. Lze to praktikovat u stání, hýbání se, sezení, ležení či sexu. Každému, co jeho jest. Vnější odpuštění se učí nejlépe vstoje. Vnitřní zas vsedě. A místem, kde můžeme obě metody spojit, je vleže.
Od pustit znamená být připravený přijmout daný okamžik. Dát mu milost. Přestat jej hodnotit, velmi dobře je to vidět na anglických překladech slova odpuštění - forgiveness. For given ess. V podstatě se tímto okamžikem uzavírá nějaký cyklus. A každý z nás má své neuzavřené cykly. Někde visí, odebírají nám energii, brzdí náš rozvoj a konec konců ovlivňují celek, tedy i naše zdraví. Jaké jsou vaše neuzavřené cykly? Co třeba:
Materiální – začali jste s něčím, ale nedodělali jste to: nějakou věc, nějaký předmět. Ale jsou i další možnosti: úklid v domě, binec v kabelce, na pracovním stole, rozházené věci, pohozené nepotřebné předměty…
Emocionální – propukl ve vás hněv, ale hned jste ho potlačili, nacpali někam dovnitř, kde zůstal. Na někoho jste se rozzlobili a zloba teď někde visí. Naštvali jste se sami na sebe, nezamysleli jste se nad situací, jen jste svou naštvanost „zmrazili“ a ona teď ve vás uvázla.
Myšlenkové – něco jste někomu slíbili a nesplnili to – někde to vázne. Chystali jste se do něčeho pustit, ale ani jste nezačali – vaše původní odhodlání někde visí. No nepoděkovali jste za něco, co pro vás někdo udělal. Dokonce i za podrazy a nepříjemnosti by měl člověk děkovat, protože jsou zdrojem poučení. Pokud je však za takové bereme.
Existence neuzavřených cyklů nás zdržuje v minulosti. Máme-li veškerý prostor v bytě zaneřáděn nějakými krámy a nepořádkem, nemáme jednoduše místo, kam dát něco nového. Podobné je to s neuzavřenými cykly. Jejich uzavření = ODPUŠTĚNÍ je svým způsobem očista vašeho života, která vám dá možnost toho, po čem tolik toužíte, po pohybu vpřed. Musíte se nejprve zbavit toho minulého, abyste mohli realizovat něco lepšího v budoucnu. Neuzavřené cykly odsávají energii, zmrazují ji do tzv. energetických bloků - http://www.tonglen-tao.cz/p/voda.ht.... Nedovolují nám pak radovat se naplno ze života. Zbavíme-li se těchto neuzavřených cyklů, získáme svobodu. Nejen ve fyzickém slova smyslu. Nejdůležitější je zbavit se strachu, který nám brání rozloučit se s věcmi, které přeci už dávno ztratily svou funkci. Udělejme si pořádek, odpusťme těm, kdo nás urazili nebo rozzlobili, požádejme o prominutí jiné, kterých jsme se zas možná dotkli my, pokusme se vyplnit všechny staré sliby. Buďme vděčni za vše, čeho se vám v životě dostalo. Život se nám ustavičně mění. Život nás všechny ustavičně mění. A když se objeví něco nového, radujme se a těšme se z toho. Vždyť to zítra může být úplně jinak. A takto se můžete vy sami stát tou nejjistější konstantou svého života.
A co se dá mezitím dělat pro to, aby se naše cykly, při kterých ztrácíme svou energii zbytečně neprohlubovaly a aspoň nezvětšovaly? V čem si můžeme odpouštět?
1. Užívám svou moc. Skutečná síla bytí spočívá v ovládání mého vlastního chování a emocí.
2. Přestávám se bát změn. Změny mi dodávají energii a zvýrazňují mé nejlepší vlastnosti.
3. Uvědomuji si, že to jediné, co ovlivnit mohu, jsou mé postoje k této konkrétní situaci.
4. Dělám věci, pro jejich podstatu, nikoliv pro líbivost či efekt. Není nutné se vždy za každou cenu zalíbit všem. Nebojte se vyjádřit svůj názor. Ale tak, aby byl druhými uchopitelný.
5. Umím se bát rozumného rizika, které umím podle svých zkušeností a dané situace zvážit a pak se následně rozhodnu. Bát se je dobrá věc. Umožní mi to uvědomit si, kde a kdo jsem.
6. Umím se učit z minulosti. Moje energie je zaměřená na přítomnost, tak co s minulými trápeními? Chyba je chybou jen tehdy, pokud se opakuje. Pak energii bere, ale nedává.
7. Zkusím se upřímně radovat a nadchnout se úspěchem někoho jiného. To je zvláště dobrá úspora energie. Nevěřili byste, kolik ji ztrácíme závistí na úspěchy či životy druhých.
8. Umím snést i samotu. Vím, že jako člověk dokážu být šťastný sám i s jinými lidmi.
9. Spoléhám sám na sebe a uvědomuji si, že není pravda, že mi svět cosi dluží. Zbavuji se postupně myšlenky, že uspořádání světa nebo zaměstnavatel nebo snad partner… jsou mi čímsi zavázáni a je jejich povinností mi zajistit pohodlný život. Když chci pomoc, řeknu si.
10. Trpělivost. Okamžité výsledky jsou v podstatě nemožné, protože vím, že skutečná změna si žádá čas. A tak se učím mít trpělivost.
MZZ
„Moudrý člověk je jako voda. Voda prospívá všemu a s ničím nesoupeří.“ – Lao-c'
Žádné komentáře:
Okomentovat