KLASICKÁ ČÍNSKÁ KNIHA ŽIVOTA
I. BOŽSKÁ MYSL
1. Přirozenost se nazývá Cestou. Cesta nemá název ani tvar; je to pouhá podstata, pouhý prvotní duch.
2. Podstatu a život nelze spatřit, a proto se spojují s představou nebe a světla. nebe a světlo nelze spatřit, a proto se spojují s představou dvou očí.
3. Od dávných časů všichni ti, kteří poznali duchovní nesmrtelnost, vyjadřovali své učení slovně a předávali ho od jedince k jedinci.
4. Hora Tchaj-šan se zázračně zjevila Tung-jueovi, dalším šiřitelem cesty se stal Jen, pak ji převzaly jižní a severní školy Úplné skutečnosti a v tomto období dosáhla velkého rozkvětu.
5. Tento vývoj znamenal, že se objevilo mnoho jejich následovníků, ale zároveň vedl k úpadku, protože duševní spojení bylo narušeno. A tak to pokračuje až do dnešní doby, která je nesmírně zmatená a naprosto v rozkladu.
6. Jakmile je dosaženo nejzazšího bodu, dojde ke zvratu. Proto se objevil jistý mistr Sue, jenž šířil svou lásku a dobrotu, aby všechny osvobodil, a rozvinul metodu zvláštního předávání Cesty mimo jakékoliv učení. Těm, kteří ho vyslechli, se dostalo výjimečné příležitosti; ti kteří ho přijali, vytvořili ve své době náboženská sdružení. Každý by měl s úctou a pochopení naslouchat srdci mistra Sue.
7. Nejdřív si vytvořte pevné postavení v každodenních činnostech dané společnosti. Až potom se můžete věnovat tříbení skutečnosti a pochopit podstatu.
8. Poslušen pokynů jednám jako ten, kdo vede k osvobození. Vynáším teď na světlo základní zdroj poselství zlatého květu úplné jednoty. Později to vše podrobně objasním.
9. Úplnou jednotu nemůže naprosto nic překonat. Je velké množství alchymických učení, ale všechna jen dočasně využívají úsilí k dosažení stavu bez úsilí; nejsou to učení vedoucí k úplné transcendenci a k přímému proniknutí do prvotní podstaty. Učení, jež předávám já, se rovnou zabývá podstatou a nezdržuje se druhotnými metodami. To je na něm nejlepší.
10. Zlatý květ je světlo. Jakou barvu má světlo? Jeho symbolem je zlatý květ, jenž zároveň ukrývá ve svém nitru jedno světlo. Je to úplně sjednocená skutečná energie božských nesmrtelných bytostí; právě to je vyjádřením: " Olovo má ve vodní říší jen jednu příchuť."
11. Postup při zaměřování světla využívá metody obratu. Všechny krásy do výše se tyčících nebes a divy nejhlubších říší se ukrývají v nitru srdce; právě tam se soustředí naprosté otevření a bdělost ducha. Konfuciáni ho nazývají otevřeným středem, budhisté podstatou uvědomění si, taoisté zemí předků, žlutým dvorem, zázračnou soutěskou, prvotním otevřením.
12. Božská mysl je jako dům; světlo je pánem domu. Jakmile se tedy světlo otočí; v tu chvíli pronikne celým tělem příliv energie. Rozsviťte to světlo; je to nepřekonatelná úžasná pravda.
13. Toto světlo se snadno rozsvítí, ale obtížně udržuje. když se podaří, že září dlouhou dobu, pak krystalizuje. takové je přirozené duchovní tělo, jež vynáší duši nad devět obloh. Právě to je v Sútře o pečeti mysli popsáno jako "tiché skládání holdu" a "vzlétnutí do výšin".
14. Zlatý květ je totéž, co zlatá pilulka. Všechny proměny duchovního osvícení provádí mysl.
II. PRVOTNÍ DUCH a VĚDOMÝ DUCH
1. Z pohledu celého vesmíru jsou lidé jako jepice, ale z pohledu Cesty je dokonce i vesmír pouhým pomíjivým odrazem. Jen pravá podstata původního ducha překoná prvotní uspořádání a dostane se mimo něj.
2. Životní síla a energie postupně zaniká s vesmírem, ale původní duch je tu stále; původní duch je nekonečný. Z něho vycházejí všechny výtvory vesmíru. Pokud hledající člověk dokáže uchovat původní duch, žije mimo dosah působení sil jin a jang. Ve třech říších se už nenacházejí.
3. Toto je možno dosáhnout pouze spatřením podstaty. A ta se nazývá původní tvář.
4. Nejúžasnější je okamžik, kdy světlo v duchovním těle vykrystalizuje, začne se postupně uvědoměle projevovat a účinně působit. Je to tajemství, jaké nebylo po tisíce věků ničím překonáno.
5. Vědomá mysl je jako krutý generál ovládající své poddané a řídící vše na dálku, až do chvíle, kdy je meč namířen proti němu.
6. Vytrvalé směřování do sídla původního ducha a namíření světla ozařujícího cestu zpět je jako vláda hrdinného velitele s pomocí moudrých rádců. Je-li vnitřní vláda správná, pak zcela přirozeně zkrotí hrubé násilí a krutost.
7. Největším tajemstvím alchymie je voda životní síly, oheň ducha a země pozornosti.
8. Voda životní síly je energií prvotní pravé jednoty. Oheň ducha je osvícení. Země pozornosti je sídlem středu, božské mysli.
9. Oheň ducha je funkcí, země pozornosti je substancí, voda životní síly je základem.
10. Lidé vytvářejí tělo pozorným vnímáním. Tělo není jen fyzickým tělem, protože obsahuje i nižší duši. Její funkce jsou spojeny s vědomím a vědomí se rozvíjí na základě nižší duše. Tato podoba duše je zakalená; je to substance vědomí. Není-li vědomí přerušeno, probíhají proměny a přeměny této formy nižší duše nekonečně z jednoho životního úseku k druhému, z generace ke generaci. Od srdce k srdci.
11. Pak je tu vyšší duše, jež je ukryta tam, kde duch. Vyšší duše sídlí ve dne v očích a v noci odpočívá v játrech. když sídlí v očích, tak vidí; když odpočívá v játrech tak sní.
12. Sny jsou blouděním ducha. V jediném okamžiku pak může překonat devět nebes a devět zemí. Jste-li hloupí a bojíte se probuzení, je to známka lpění na těle, což je současným lpěním na nižší duši.
13. Otočení světla vede k pročištění vyšší duše, což vede k uchování ducha, a to dále vede k ovládnutí nižší duše, jež je spojena s narušujícím vědomím.
14. Metoda dávných předků ukazující jak se vyrovnat se světem, očisti od temných vazeb a obnovit čiré světlo, je pouze otázkou rozplynutí nižší duše a sjednocení vyšší duše.
15. Otočení světla je tajemstvím rozjasnění temnoty a ovládnutí nižší duše. Není žádná metoda na obnovení tvořivosti, je jen tajemství otočení světla. Světlo samo je tvořivé, jakmile zazáří, vše se obnoví.
16. Buďte vytrvalí a voda životní síly sama přirozeně naplní studnu, oheň ducha se zapálí, země pozornosti bude pevná, a tím se utvoří zárodek moudrosti.
17. Chrobák valí kuličku z trusu, z něhož pochází život, a jeho úsilí je spojeno s naprostým soustředěním duše. Může-li život pocházet dokonce z kuličky trusu, jak by pak nebylo možné vytvořit tělo soustředěním duše tam, kde sídlí božská mysl, když se zárodek klube na svět?
18. Jakmile pravá podstata vědomí vstoupí do sídla tvořivosti, rozdělí se na vyšší a nižší duši. Vyšší duše je božská mysl; je to jang, jasná čitá energie. Pramení v kosmickém prostoru a má stejnou podobu jako prvotní bytí. Nižší duše je jin, sytá neprůzračná energie. Ta lpí na podobách běžné mysli.
19. Vyšší duše miluje život, nižší duše hledí směrem ke smrti. Všechny žádosti ovládající lidskou povahu vycházejí z nižší duše. A to je tedy vědomí. Po smrti se živí krví, během života nesmírně trpí. Je to temnota navracející se k temnotě ve stejné podobě.
20. Pokud hledající člověk naprosto očistí nižší duši od temnot, pak bude jasně čirá.
III. OTOČENÍ SVĚTLA a SOUSTŘEDĚNÍ se na STŘED
1. Kde se prvně mluví o otočení světla? Tato slova pocházejí od mistra Wen-šua. Jakmile se světlo otočí, projeví se veškerá energie nebe i země, jin a jang. Tento stav se nazývá "pročištěné myšlení", "čirá energie" nebo čiré myšlení".
2. Jakmile se pustíte do provádění této metody, objeví se zdánlivé nebytí uvnitř bytí. Když je postupně dovršena a mimo vašeho těla je jiné tělo, pak se objeví zdánlivé bytí uvnitř nebytí.
3. Až po stovce dní soustředěné práce je světlo skutečné; jen tehdy je tu oheň ducha. Po stovce dní se světlo spontánně projeví - pravá pozitivní energie náhle zrodí perlu, tak jako se rodí zárodek při spojení muže a ženy. Pak se mu můžete věnovat v klidu a tichosti. Otočení světla je počátkem "zářícího procesu".
4. V prvotním tvoření je pozitivní světlo, jež všechno řídí a ovládá. V materiálním světě je to slunce; u lidských bytostí jsou to oči. Není nic horšího než ztráta ducha a uvědomování si; jen v souladu můžete pomocí metody návratu dovršit cestu zlatého květu.
5. Otočení světla neznamená vrátit světlo do zdroje v jediném těle, ale týká se samotné energie tvoření. Není to jen dočasné a náhodné ustanutí představ; je to skutečné vyprázdnění zaběhlých svazujících zvyklostí jednou provždy.
6. Tehdy jedno vydechnutí odpovídá jednomu roku lidského času; a každé vydechnutí odpovídá století na rozmanitých stezkách dlouhé noci nevědomosti.
7. Lidé se většinou zaměřují na předměty a postupně se s narůstajícím věkem přizpůsobují okolnímu prostředí, aniž by se ohlédli zpátky. Když jejich pozitivní energie zeslábne a zmizí, ocitnou se v podzemní říši. Proto se také v Sútře o hrdinství praví, že "čiré myšlení je let vzhůru, čirá emoce je pád". Pokud se žáci příliš nezatěžují myšlenkami a jsou ovládáni emocemi, pak se propadnou do nižších sfér. Vše pouze klidně pozorujte a když se váš dech ztiší, dosáhnete stavu vyrovnaného uvědomování si. V tom spočívá využívání metody návratu.
8. Takový je smysl rčení v klasickém spisu Sjednocování jinu, který říká, že "mechanismus spočívá v očích" a dále v díle nazvaném Prosté otázky Žlutého císaře se praví: "Všechny světelné paprsky lidského těla směřují vzhůru do vesmírného prostoru." Jakmile to pochopíte, pak vás čeká dlouhý život se všemi jeho proměnami.
9. Toto je praxe, jež prostupuje všemi třemi učeními.
10. Světlo není ani uvnitř, ani vně lidského já. Hory, řeky slunce, měsíc a celá země, to vše je tímto světlem, takže se nedá říct, že by bylo mimo lidské já. Světlo nebe a země naplňuje vesmír; světlo lidské bytosti stejně tak přirozeně prostupuje nebem a pokrývá zemi. Jakmile otočíte světlo, ihned jim bude ozářeno všechno na celém světě.
11. Paprsky světla se soustředí vzhůru do očí; tam je velký klíč k lidskému tělu. To byste si měli uvědomit. jestliže nejste denně v klidu, pak se světlo rozvíří a kdo ví, kdy se světelné kolo zastaví. Když však dokážete chvíli sedět v klidu, získáte desetitisíce životů, tisíce životů, věčnost. Všechny jevy se navracejí do stavu klidu a nehybnosti. Tato vznešené pravda je skutečně slovy nepostihnutelná.
12. Opravdová praxe tedy postupuje od povrchního k hlubokému, od hrubého k jemnému. Na této cestě je třeba velké vytrvalosti. praxe je od samotného začátku až do konce stále jedna a táž, ale její kvalitu poznává během vývoje jen člověk sám. Je však naprosto nezbytné zaměřit se na bod, kdy je "nebe otevřené, země rozlehlá a vše je prostě tak, jak je", neboť jen tak je možné dosáhnout vytčeného cíle.
13. To, co nám předali dávní mudrci, se týká především zaměření pohledu dovnitř. Konfuciáni to nazývali zaměření pohledu dovnitř, budhisté tomu říkají "pozorování mysli" a taoisté "vnitřní pozorování".
14. Toto je tedy\ stručný souhrn učení, vše další, tedy otázky vnitřního vstupu a zklidnění, počátku a následků, se objevuje v knize Malé ustanutí a spatření, jež pro vás může být dobrým prubířským kamenem.
15. Slova soustředění se na střed jsou velmi podstatná. Tento střed je tu vždy a všude; celý vesmír je v něm obsažen. Naznačuje to fungování mechanismu tvoření; soustředíte se na něj proto, abyste mohli vstoupit branou. Soustředit se na střed znamená zaměřit se na něj spontánně, nikoliv vyvíjet úsilí a silně se na něj fixovat. Význam slova zaměřit se je spojen s životem; je velmi jemný a vznešený.
16. Slova ustanutí a spatření není v podstatě od sebe možné oddělit. Jejich základním významem je soustředění a vnitřní vhled. Tehdy, i když se objeví myšlenka, už nemusíte sedět v klidu jako dřív, ale můžete tuto myšlenku zkoumat - kdepak je? Odkud se vzala? Kam zase zmizela? Pokračujte ve zkoumání stále dál a dál, dokud si neuvědomíte, že nic takového nemůžete uchopit; pak teprve uvidíte, kde tato myšlenka vznikla. A tehdy už nikdy nebudete muset hledat okamžik, kdy se znovu objeví. "Když jsem hledal svou mysl, uvědomil jsem si, že se nedá uchopit. A zklidnil jsem vám vaši mysl".
17. Tohle je správné pozorování; v protikladu k němu stojí falešné pozorování. Jakmile pochopíte tuto neuchopitelnost, pak se budete neustále věnovat klidnému zastavení, na něž navazuje pozorování; budete procvičovat pozorování, na něž navazuje zastavení. Je to vzájemně propojené kultivování chvíle zastavení a okamžiku pozorování. A to je otočení světla.
18. Otočení je ustanutí, světlo je spatření. Ustanutí bez spatření je otočením, z něhož světlo nevzniká; spatření bez ustanutí je světlem, které se nemůže otočit. To mějte na paměti.
IV. OTOČENÍ SVĚTLA a SPRÁVNÉ DÝCHÁNÍ
1. Toto učení vyžaduje využívání klidně a přímo zaměřené mysli. Člověk nemusí hledat důkazy v prožitcích, protože se tyto důkazy prožitků objevují sami.
2. Je běžné, že začátečníci trpí dvěma druhy problémů - otupělostí a nesoustředěností. Existuje metoda, jak se jich zbavit, a ta spočívá v prostém vyladění mysli s dechem.
3. Dech je myslí každého jedince. V okamžiku, kdy se dostaví určitá myšlenka; projeví se to i na výdechu a vdechnutí.
4. Proto se vnitřní dýchání a vnější dýchání vzájemně doprovázejí jako zvuk a jeho ozvěna. Během jediného dne člověk nesčetněkrát vdechne a vydechne a stejně tak se v jeho mysli objeví nespočet nahodilých myšlenek. Jakmile se zář ducha naprosto vytratí, stane se taková bytost uschlým stromem a vyhaslým popelem.
5. Neměl by tedy mít člověk žádné myšlenky? Nemít žádné myšlenky je naprosto nemožné. Neměl by tedy člověk dýchat? Nedýchat je naprosto nemožné. Nic na světě se nedá přirovnat k stavu, v němž se nemoc stává lékem; je to stav, kdy je mysl v harmonii s dýcháním. A proto je zklidnění a vyladění dechu součástí otočení světla.
6. Tato metoda využívá dvou světel. Jedno je světlo uší, druhé je světlo očí. Světlo očí je vyjádřením vnějšího slunce a měsíce a spojením jejich světel; světlo uší je vyjádřením vnitřního slunce a měsíce a spojení jejich životních sil. Životní síla je jakési ztuhlé světlo: "mají stejný zdroj, ale jiné názvy". Proto je jasnost slyšení stejná jako jasnost vidění a stejné je i jejich duchovní světlo.
7. Když sedíte v klidu, zavřete oči a uveďte se do výchozího stavu. dejte se do toho. Ale ne příliš usilovně, protože pak nebudete schopni současně zaměřovat svou mysl na naslouchání vlastnímu dechu.
8. Váš dech by neměl být slyšet; ve skutečnosti musíte naslouchat tomu, jak je naprosto neslyšný. Jakmile se ozve jakýkoliv zvuk, pocítíte hrubé narušení a nemůžete se spojit s jemnou podstatou. Znovu se trpělivě zklidněte a pokračujte dál. Čím hlouběji jdete, tím je vše jemnější, a s větší jemností se objevuje i hlubší zklidnění.
9. A potom, po dlouhém čase, náhle ustane i jemné dýchání a v tom okamžiku se objeví pravé dýchání, v němž můžeme zřetelně pozorovat i přítomnost vlastní mysli.
10. Předivo mysli je totiž jemné; dech je jemný, proto ve chvíli, kdy se mysl sjednotí, začne se projevovat její energie. Ustálení mysli musí předcházet, rozvinutí energie, protože neexistuje místo, kde by se dalo na mysli pracovat. Z toho důvodu je třeba soustředit se na energii a využít ji jako výchozí bod. A to se nazývá uchování čiré energie.
11. Nechápete význam slova pohyb. Pohyb je taháním za provázky; slovo pohyb je dalším označením pro ovládání. Jestliže dokážete vyvolat pohyb ráznou a energickou akcí, jak byste nebyli schopni dosáhnout zklidnění prostřednictvím naprostého klidu?
12. Velcí mudrci si uvědomovali vzájemné propojení mysli a energie a dovedně z něj vytvořili pomocný prostředek, který je lidem k užitku v následujících dobách. V jednom alchymickém textu se praví, že "slepice pečuje o vejce a neustále mu naslouchá". To jsou nesmírně vytříbená slova. Způsob, jakým slepice dává život zárodku ve vejci, nutně vyžaduje dostatek tepla a energie; tato tepelná energie však zahřívá pouze skořápku a nemůže proniknout do vejce, a proto je slepice se zárodkem duševně spojena pomocí energie směřované dovnitř. Když se zapojí mysl, zapojí se i energie; je-li přítomna tepelná energie, dojde k zázraku zrození.
13. A proto i když matka slepice své vejce čas od času opouští, stále mu naslouchá a soustředění jejího ducha neustává. A díky tomu, že toto soustředění není přerušeno, není ani ve dne, ani v noci přerušen příliv tepelné energie a může se tak zrodit nový duch.
14. Život tohoto ducha pochází z předchozí smrti mysli. Když člověk zabije mysl, ožije prvotní duch. Zabití mysli není žádný kvietismus (mysticko-kontemplativní pohroužení či zřeknutí se aktivní činnosti - poznámka překl.), ale je to čiré a neroztříštěné soustředění. Buddha řekl: "Soustřeďte mysl na jeden bod a vše bude dokonáno".
15. Má-li mysl sklon k roztěkanosti, pak ji sjednoťte a zklidněte pomocí dechu; jakmile je dech příliš výrazný a hrubý, využijte mysl k jeho zjemnění. Jakmile se vám to podaří, proč byste pak nedokázali zklidnit mysl?
16. Dá se tedy říci, že rušivé vlivy otupělosti a nesoustředěnosti je možno odstranit pomocí zklidňující praxe prováděné neustále den za dnem, dokud se samy nevytratí, a vše ostatní se pak samo spontánně dostaví.
17. Mezi neuvědomělou otupělostí a otupělostí, kterou si uvědomujete, je naprosto nepředstavitelná propast. Neuvědomělá otupělost je skutečná otupělost, zatímco ta, kterou si uvědomujete, není skutečnou otupělostí. Je v ní obsaženo čiré světlo.
18. Nesoustředěnost je stav, kdy duch neustále těká; otupělost je stav, kdy je duch nečistý. Nesoustředěnost se dá vyléčit snadněji než otupělost. Využívání metafor o nemoci ukazuje, že to, co obsahuje bolest, se dá vyléčit pomocí medicíny, ale otupělost je příznakem rozkladu, v němž nejsou obsaženy žádné city.
19. Roztržitá mysl se správným vedením znovu dokáže soustředit a jejímu zmatení můžeme navrátit určitý řád; otupělost je však naprostá temnota, která na rozdíl od nesoustředěnosti už nemá vůbec žádný směr.
20. Otupělost je vyjádřením toho, že se už nadvlády ujala nižší mysl; u nesoustředěnosti je nižší mysl jen jedním z průvodních jevů. Otupělosti vládne úplná temnota a negace.
21. Když sedíte v klidu a jste neteční, pak je to otupělost. Skoncování s otupělostí je pouze otázkou vyladění dechu. Jako "dech" je v tomto případě myšleno dýchání, nikoliv "skutečný dech". I v tomto dýchání je však už obsažen skutečný dech.
22. Když sedíte, měli byste zklidnit svou mysl a sjednotit energii. Jak zklidnit mysl? Celý mechanismus spočívá v dýchání, ale o tom, že vdechujete a vydechujete, musí vědět jen samotná mysl; vaše uši to nesmí zaslechnout. Když nic neslyšíte, dýchání je v pořádku; je-li dýchání v pořádku, pak je mysl čirá. Pokud něco slyšíte, dýchání je hrubé, což znamená, že je mysl zatemněná. Zatemnění je znakem otupělosti, takže zcela přirozeně usnete. I tak by se však mysl měla soustředit na dýchání.
23. Je tedy podstatné pochopit, že tento prostředek není mechanický a není řízen úsilím. Stačí jen udržovat jemné pozorování a naslouchání.
24. Co je "pozorování"? Je to spontánně zářící světlo očí; očí jež nehledí ven, ale jen dovnitř. Vnitřní vhled znamená nedívat se ven, ale být přesto stále bdělí; ve skutečnosti totiž žádný vnitřní vhled vlastně není.
25. Co je "naslouchání"? Je to spontánně naslouchající světlo uší; uší, jež naslouchají vnitřně, nikoliv navenek. Vnitřní naslouchání znamená nenaslouchat navenek, ale přesto být stále bdělí; ve skutečnosti žádné vnitřní naslouchání vlastně není.
26. Naslouchání znamená naslouchat neslyšnému; pozorování znamená pozorovat beztvaré jevy.
27. Když se oči nedívají ven a uši nenaslouchají vnějšímu, uzavřou se a mají sklon k těkání uvnitř. Jen vnitřním vhledem a nasloucháním můžete zabránit jejich zběsilému tanci a následnému stavu otupělosti. Takový je i smysl spojení životních sil a světel slunce a měsíce.
28. Jakmile se ponoříte do stavu otupělosti a začnete usínat, vstaňte a projděte se. když se váš duch osvěží a pročistí, znovu usedněte. Nejlepší je posadit se časně zrána, když máte chvilku čas. Během odpoledne, kdy je spousta práce, je mnohem snazší propadnout otupělosti. Není třeba pevně si určovat dobu meditace; zcela nezbytné je však odstranit rušivé vlivy a alespoň chvíli sedět v naprostém klidu. Postupně tak dosáhnete soustředění a nebudete otupělí ani ospalí.
V. NESPRÁVNĚ OTOČENÍ SVĚTLA
1. I když ve své praxi postupně vyzráváte, přesto je v ní " mnoho pastí před útesem uschlých stromů". Je proto zcela nezbytné podobně objasnit, co určité zkušenosti a prožitky znamenají.
2. Naše škola se liší od školy Čchan tím, že my krok za krokem uvádíme důkazy účinností metody. Nejprve bych se zmínil o hlavních rysech naší praxe, a potom o důkazech její účinnosti.
3. Když se rozhodnete věnovat tomuto učení, musíte se nejprve uvolnit a zbavit se úsilí, aby se vaše mysl pročistila a vy jste jednali spontánně a svobodně. Udržujte si jemnou a vyrovnanou mysl, a tím vstoupíte do stavu zklidnění.
4. Jakmile jste v klidu zaměřte se na nalezení svých možností a objevujte způsob, jak je probudit; neseďte jen tak nečinně v nehybnosti a neúčasti ( to je tzv. neutrální prázdnota).
5. I když přestanete věnovat pozornost všem objektům, přesto budete bdělí a vědomi si sami sebe.
6. Nepropadejte však nadšení, když dosáhnete určitého prožitku. (Může k tomu dojít snadno, pokud se skutečnost bere příliš vážně. Neznamená to, že byste si neměli skutečnost uvědomovat; měli byste však mít na paměti, že její rytmus kolísá na pokraji existence a neexistence. K tomu se dostanete tak, že vaše směřování bude prosto úsilí.)
7. I uprostřed bdělé pozornosti musíte být uvolnění a přirození. Nenechte se spoutat projevy těla a mysli, v nichž vládnou hmotné a psychologické iluze. Pokud upadnete do stavu mrtvolného znehybnění vždy, když začnete meditovat a nemáte dostatek tvořivé energie k dalšímu růstu, pak to znamená, že jste se dostali do světa stínů. Vaše naladění je chladné, váš dech nepravidelný a prožíváte řadu mrazivých a vyčerpávajících zkušeností. Jestliže takto pokračujete delší dobu, stane se z vás otupělý hlupák nebo necita.
8. A v takovém stavu nebudete naprosto schopni vyrovnat se ani s vnějšími podmínkami.
9. Jakmile se zklidníte, začnou se náhle bez jakýkoliv zjevných příčin objevovat různé nesmyslné představy. Tehdy zjistíte, že je nemůžete zaplašit, i kdybyste chtěli, a naopak vám to celkem vyhovuje. Je to stav, kdy se z pána stane sluha. Pokud tak pokračujete delší dobu, začnete bloudit po klikatých stezkách říše tvaru a žádosti.
10. Když si to však uvědomíte, můžete hledat důkazy o opravdových prožitcích.
VI. OPRAVDOVÉ PROŽITKY při OTOČENÍ SVĚTLA
1. Je mnoho opravdových prožitků, které nemohou zakusit lidé s malými schopnostmi a malými možnostmi. Musíte pevně toužit po osvobození všech bytostí; ke svému cíli nesmíte směřovat bezstarostně a s arogantním postojem.
2. Pokud zklidnění trvá již delší dobu a není ničím narušované, pak je duch a cítění radostné a šťastné, jako by člověk byl omámen nebo se ponořil do koupele. Tento stav se nazývá pozitivní harmonií převládající v těle, jež náhle rozkvete zlatavými květy.
3. Jakmile "myriády píšťal utichnou" a "jasný měsíc vpluje na oblohu", dostaví se pocit, že celá země je říší světla. V tu chvíli zazáří jas, jenž je podstatou mysli; takové je pravé rozvinutí zlatého květu.
4. Když je celé tělo zcela naplněno, necítí vítr ani mráz. Setkáte-li se s věcmi, které lidi dovádějí do stavu zoufalství, pokud jim mají čelit, váš životodárný duch zazáří ještě jasněji. Tento dům je vystavěn ze žlutého zlata, terasa z bílého nefritu; ubohosti a nešvary světa zvládáte díky tryskání opravdové energie. Rudá krev se změní v mléko, fyzické tělo je ze zlata a drahokamů. Takové je ustálení zlatého květu.
5. První stadium odpovídá obrazným symbolům ze Sútry o představách; je to vycházející slunce, nekonečné vodstvo a dlouhé stromořadí. Východ slunce symbolizuje projevení se základu nerozlišování; je to objevení nekonečna. "Vyšší dobro je jako voda", čiré a neposkvrněné; je to dokončení. Mistr je vládce vyvolávající pohyb, jenž je zde vyjádřen symbolem dřeva v podobě dlouhého stromořadí. Je to sedm řad stromů, což vyjadřuje světlo sedmi otevření se "srdce".
6. Druhé stadium začíná v samotném zdroji; tehdy se celá země stane drahocennou plání ledových krystalů; a světlo postupně nabývá pevné podoby. Proto následuje symbol velké terasy. A na této terase osvícení sídlí Buddha, neboť co jiného se může objevit v okamžiku, kdy se projeví zlatá esence? Buddha je "zlatá nesmrtelnost" velkého poznání. A to je nejvyšší stádium pravého autentického prožitku.
7. Nyní chci pojednat o třech druzích opravdového prožitku. Jeden se dostaví, když sedíte a duch vstoupí do stavu otevřenosti; potom slyšíte ostatní, jako by mluvili z veliké dálky, ale všechno je tak jasně srozumitelné, přestože všechny zvuky zaznívají jako ozvěna v údolí. Slyšíte vše, a přitom nic neslyšíte. Je to duch stavu otevřenosti, který může člověk zakusit kdykoliv.
8. Další prožitek se dostaví, když uprostřed klidu a ticha zableskne světlo očí a naplní přítomné bytí svým světlem. Je to jako otevření očí v oblaku. nedá se přitom hledat tělo někoho jiného. Tento stav bývá označován za "prázdnou místnost vyzařující světlo". Vše uvnitř i vně je prostoupeno světlem, příznivá znamení se vznášejí klidnou vyrovnaností.
9. A je ještě jeden prožitek, při němž se uprostřed ticha mění energie fyzického těla v hedvábí nebo nefrit; pokud sedíte a nebráníte přílivu energie, ucítíte náhle, jak nezkrotně vytryskne vzhůru. Tohle je duch návratu do nejvyššího nebe. Až tam se můžete postupně, po delším čase dostat.
10. Tyto tři prožitky je možné zakusit, ale je velmi obtížné důkladně je slovy objasnit. Lidé prožívají zážitky na vyšších stádiích vždy individuálně, vzhledem ke svým schopnostem a možnostem. Ve spise Ustanutí a spatření se to nazývá objevení se přítomnosti kořenů dobra.
11. Všechno se dá přirovnat k člověku, jenž pije vodu a sám nejlíp ví, zda je chladná, či teplá. Jen vy sami musíte mít dostatek víry ve vlastním poznání. pouze tehdy půjde o sjednocenou a věčně trvající energii.
12. Jakmile pocítíte tuto sjednocenou energii ve svém autentickém prožitku, v tom okamžiku ihned vykrystalizuje elixír. objeví se zrnko skutečnosti. "Jedno zrnko, a pak další zrnko, od neurčitosti k čirosti". Je to "prvotní zrnko¨", jež se v průběhu času postupně utváří; je také vesmírné prvotní zrnko, které je nekonečné a nezměrné.
13. Každé zrnko má svou sílu. A té odpovídá osobní statečnost, vytrvalost a odhodlanost.
VII. ŽIVÁ METODA OTOČENÍ SVĚTLA
1. Pokud provádíte praxi otočení světla, neznamená to, že byste se měli vzdát svého běžného zaměstnání. Jeden dávný mudrc řekl: "Když se objeví určitá záležitost, měl by na ní člověk reagovat; když se objeví určité jevy, měl by člověk umět rozlišovat".
2 Dokáže-li zvládat vnější jevy s přiměřenou zodpovědností, pak nemohou věci překrývat světlo, tak stačí jen občas procvičovat toto beztvaré otáčení světla.
3. Jestliže se zas a znovu díváte zpět do zdroje vlastní mysli, ať děláte cokoliv, není pak už možné, abyste při jakékoliv činnosti ulpívali na nějaké představě osoby nebo ega; tehdy zjistíte, že světlo stále září všude, kde jste. A to je ta nejúžasnější praxe.
4. Nejlepší je, když časně zrána očistíte svou mysl od všech předmětů a jevů a v klidu sedíte jednu, dvě hodiny. kdykoliv pak pracujete nebo jednáte s lidmi, stačí jen využít metody "pohledu zpět" a nic vás už nemůže vyvést z míry. Pokud tuto praxi provádíte dva nebo tři měsíce, pak určitě sestoupí z nebe ti, kteří dosáhli nejvyššího poznání, aby potvrdily vaše prožitky a zkušenosti.
VIII. TAJEMSTVÍ SVOBODY
1. Čirost podobná nefritu zanechala stopy svobody v nižším světě; zachyť duchovní esenci v doupěti energie a náhle uvidíš bílý sníh poletující o letním slunovratu a slunce zářící ve vodě o půlnoci. Kráčíš dál pln harmonie, burácíš v nebesích, a pak se vrátíš, abys nasál ctnosti vnímajícího.
2. Je ještě jeden verš, tajemství skryté v tajemství - "Tam, kde má nic svůj domov, je to pravé obydlí." Hloubka tajemství je obsažena v jednom jediném verši.
3. Podstata velké Cesty spočívá v účelném konání bez úsilí. Člověk, který při svém jednání neprojevuje úsilí, netíhne k běžným konvencím, podobám a představám; ovšem vzhledem k tomu, že bez úsilí jedná účelně, nedostane se do zajetí nezúčastněné prázdnoty, mrtvé nicoty.
4. Veškeré funkce se nacházejí ve středu, ale všechen mechanismus je ve dvou očích. Dvě oči jsou nástrojem hvězd, jenž ovládá tvoření a usměrňuje jin a jang.
5. Hlavní léčivá přísada se tak nakonec stává pouhým "kovem uprostřed prvotních vod" (tj. "olovo ve vodní říši"). Následující slova o otočení světla ukazují metodu umožnující začátečníkům ovládat vnitřek z vnějšku a napomáhající jim tak dosáhnout nezávislosti.
6. Tento způsob je pro váhavé a průměrné lidi kultivující dvě nižší sféry, aby byli schopni postoupit o trochu výš. Cesta je tak postupně jasnější a ovládání postupů metody dokonalejší; nebe se nepodvoluje Cestě, ale přímo objasňuje nepřekonatelné učení. Buďte mu věrní a zvládnete to.
7. Otočení světla je pouze označení, pojem; na každé další úrovni vývoje praxe se jasné světlo víc a více rozzáří a metoda jeho otáčení je jemnější a nenápadnější. Původně člověk ovládal vnitřek z vnějšku; teď sídlí ve středu a ovládá vnějšek. Dříve pomocník pracoval pro svého pána; nyní mu pán slouží k hlásání vlastního směru. Došlo tak k obrovské změně.
8. Chcete-li se dostat do stavu klidu, nejprve nalaďte a soustřeďte tělo a mysl, aby se dostaly do stavu volnosti a klidu. Zbavte se všech vazeb na předměty, takže na vaší mysli nebude nic ulpívat a božská mysl zaujme své právoplatné místo ve středu.
9. Potom zavřete oči a hleďte dovnitř do sídla vody. Kam pronikne světlo, tam mu vstříc vytryskne opravdová pozitivní energie.
10. Oheň je jang vně a jin uvnitř; mysl se pohybuje podle okolností a působí navenek podle zaběhlých zvyklostí.
11. Když však otočíte světlo tak, aby se rozzářilo uvnitř, (mysl) není pod vlivem vnějších okolností; příliv negativní energie ustává a světelný květ vydává soustředěnou záři, jež je čirou pozitivní energií.
12. Protějšky se zákonitě a nevyhnutelně spojují, takže pozitivní síla ve vodě tryská vzhůru, přičemž to není přímo pozitivní síla vody, ale pozitivní síla samotného tvoření reagující na pozitivní sílu tvoření. V okamžiku, kdy se setkají, dochází ke spojení; živoucí pohyb tvořivé energie se objevuje, pak mizí, připlouvá a potápí se. Ve vnitřní podstatě každého člověka je neuchopitelný pocit nekonečného prostoru, jenž není možné změřit; celé tělo cítí neuvěřitelně zázračnou lehkost a svěžest. A právě to se přirovnává k "oblakům naplňujícím tisíc hor".
13. Toto přicházení a mizení nezanechává žádné stopy, připlouvání a potápění není možno postřehnout. Cesty jsou tiché, energie ustává - to je skutečné spojení, které se vyjadřuje obrazem "měsíce koupajícího se v myriádě vod".
14. Když božská mysl poprvé procitne uprostřed naprosto temnoty nevědění, znamená to návrat prvotní pozitivní energie. Je to"živoucí půlnoc". Měl bych teď podrobněji vysvětlit k čemu v takovém okamžiku dochází.
15. Běžně platí, že když lidé nechají své oči a uši ovládnout věcmi, rozruší je to a znovu a znovu se zklidní až tehdy, když tyto podněty zmizí. Jejich činnost i odpočinek jsou subjekty, v nichž se vládce stává otrokem. Tomu se říká "navždy žít s duchy".
16. Jestliže se ve veškeré činnosti i při odpočinku sídlíte v nebi a zároveň jste uprostřed lidské společnosti, vládcem je pak opravdu lidské bytí. Když se pohne, pohnete se i vy; ten pohyb je zdrojem nebe. Když odpočívá, odpočíváte i vy; a tento odpočinek je měsíční jeskyní.
17. Pokud je božská mysl stále v klidu a vy postrádáte správné načasování své činnosti, pak je to chyba slabosti. Jestliže na ní reagujete poté, co božská mysl jednala, pak je to chyba vyčerpanosti.
18. Když božská mysl rozčeří svou hladinu, tak využijte čiré pozornosti k tomu, abyste ji vynesli do sídla tvořivosti se světlem ducha zaměřeným na vrchol hlavy a veďte ji. To je konání v pravý čas.
19. Jestliže dosáhne božská mysl vrcholu tvořivosti, stoupá vzhůru již sama od sebe; tehdy náhle spočine v naprostém klidu. V té chvíli ihned využijte čirou pozornost, abyste ji zavedli na žlutý dvůr; neboť světlo očí je zaměřeno na duchovní příbytek ve středu.
20. Jakmile jednou vstoupíte do říše naprostého klidu, pak už se ne¨zrodí jediná myšlenka; když pohlédnete dovnitř, náhle zapomenete na proces vhledu. V tom okamžiku se dostanou tělo i mysl do stavu velké svobody a všechny objekty beze stopy zmizí. pak už nevíte, kde je ve vašem duchovním příbytku ohniště a kde kotlík; nemůžete dokonce najít ani své vlastní tělo. To je chvíle, kdy "nebe vstoupí na zem" a všechny zázraky se vracejí ke svým kořenům. Je to upevňování ducha v sídle energie.
21. Když poprvé pootočíte světlo a vaše mysl je stále roztříštěna a rozptýlena, začnete ji soustředit, ale nemůžete k tomu využít svých šest smyslů; tomu se říká "vyživování základního zdroje a přidávání otopu k udržování života".
22. Jakmile dosáhnete stavu naprostého soustředění, pocítíte přirozenou radost a nevyvíjíte už žádné úsilí; tomu se říká "usídlení ducha v původní otevřenosti a shromažďování prvotního základu".
23. Když se vytratí i veškeré stíny a ozvěny a člověk ovládne stav naprostého zklidnění, pak se dostaví chvíle, kdy se "všechny zázraky po dlouhém zimním spánku navracejí ke svému základu".
24. Každé stadium obsahuje tři další stadia, takže jich je celkem devět. Zaměřím se na ně později; teď bych rád pohovořil o oněch třech stádiích.
25. Během počátečního procesu vedoucího ke zklidnění je posilující silou soustředění, ale zároveň také znehybnění. Na jeho konci splývá soustředění se znehybněním. Prostřední fáze je obdobím přechodu a splývání.
26. Neměníte místa, ale místa jsou vnitřně odlišná; je to beztvará otevřenost, v níž všechna místa jsou jedním místem. Neměníte doby, ale doby jsou vnitřně odlišné; je to čas bez období, jeden interval cyklu světa původního uspořádání.
27. Dokud mysl nedosáhne nejvyššího klidu, nemůžete jednat. Činnost vyvolaná určitým podnětem je nahodilou, nikoliv podstatnou akcí. Proto se říká, že činnost ovlivněná věcmi je lidskou žádostí, zatímco činnost neovlivněná věcmi je činností nebe.
28. Nestaví to do protikladu činnost nebe a přirozenou podstatu nebe. Jen tu chybí jeden článek. Nyní vysvětlím slovo žádost.
29. Žádost vychází z předpokladu, že věci existují, a z vlastnického postoje vůči nim. Tento vztah nikam nevede, protože činnost je vždy poznamenána vedlejším a skrytým motivem.
30. Když se neobjeví jediná myšlenka, pak se zrodí opravdová bdělost; je to čirá pozornost. Jakmile jsou božské schopnosti probuzeny uprostřed tichého transu, co jiného to může být než spontánní pozornost? Tomu se říká, že člověk jedná bez vynaložení úsilí.
31. První dva verše na začátku této kapitoly shrnují hlavní funkci zlatého květu. Další dva řádky se vztahují na propojení slunce a měsíce; "letní slunovrat" označuje oheň (symbolický trigram z Knihy proměn). "Bílý sníh" je pravá jin uvnitř ohně chystajícího se k návratu na zem. "Půlnoc" je voda. "Slunce" je jediný jang uprostřed vody, jenž brzy shoří a navrátí se do nebe. V tom spočívá(proces duchovní alchymie známý jako) "ubírání vodě k naplnění ohně".
32. Další verše objasňují funkci naběračky, která se vynořuje a opět ponořuje. Copak se obrat "ve vodě" snad nevztahuje k vodě? Oči září v sídle vody jako svěží záchvěv větru a přitahují životodárnou sílu dominantního jangu. To tedy znamenají tato slova.
33. "V nebesích" odkazuje na sídlo tvořivosti. "Burácení, návrat a nasávání ctností vnímajícího" znamená vyživování plamenů ohně.
34. Dva poslední verše ukazují tajemství skryté v tajemství. Tajemství uvnitř tajemství směřuje od určitého začátku ke konci. Říká se tomu očišťování mysli, omývání myšlenek, "koupání".
35. Učení moudrých začíná poznáním, kde se zastavit, a končí dosažením úplného dobra. začíná u nekonečna a směřuje k nekonečnu.
36. V buddhismu se považuje probuzení mysli bez lpění na čemkoliv za základní poselství celého učení. V taoismu je "působení otevřenosti" celkovým dílem dovršení podstaty a života. Všechna učení se shodují na jednom poznání, jímž je duchovní lék, který člověka vyvazuje ze smrti a uchovává život.
37. Co je tím duchovním lékem? Je to nezúčastněnost mysli ve všech situacích. Největším tajemstvím taoismu je "koupel". I celá praxe, popisovaná v této knize, se stále pohybuje v rámci slov "prázdnota mysli". Úplně stačí, pochopíte-li tohle. Je to jednoduchá věta, jež vás může uchránit před dlouhým obdobím hledání.
38. Pokud nechápete, jak mohou být tato tři stádia skryta v jednom, mohu vám pro snazší porozumění vyložit buddhistické učení o rozjímání, o prázdnotě, o podmiňování a o středu.
39. Nejprve je tu prázdnota; všechny věci vidíte jako prázdné objekty. Dále je tu podmiňování; ačkoliv víte, že všechny věci jsou prázdné, přesto je neničíte, ale zaujmete konstruktivní postoj ke všem jevům uvnitř prázdnoty. Jakmile věci neničíte, ale ani na nich nelpíte, dosáhnete stavu rozjímání uvnitř středu.
40. Když procvičujete rozjímání o prázdnotě a uvědomujete si, že věci není možno zničit, ani na nich není možno lpět, pak poznáte všechny tři stavy rozjímání.
41. Posílí to váš vhled natolik, že jste schopni skutečně spatřit prázdnotu; když tříbíte rozjímání o prázdnotě, prázdnota je prázdná, okolní jevy jsou také prázdné a střed je také prázdný.
42. Při procvičování rozjímání o podmíněném světě probíhá posílení vhledu během činnosti; podmíněné jevy jsou stále podmíněné, prázdnota je také podmíněná a stejně tak je podmíněn i střed.
43. Jakmile se vydáte do středu, stále meditujete o prázdnotě; nenazýváte ji však prázdnotou, ale středem. Meditujete o podmíněných jevech, ale nenazýváte je tak, neboť je označujete za střed. Jakmile se dostanete do středu, pak už není třeba nic nijak nazývat.
44. Ačkoliv občas mluvím jen o ohni, někdy se zmiňuji také o vodě. Nikdy se nehýbají; já otvírám ústa, když pronáším rčení. Mechanismus znamená funkce; využíváte ho při tvoření.
45. Neznamená to, že tvoření se skrývá pouze tam, všechny schopnosti smyslů a mysli jsou zdrojem světla, tak proč bychom měli tvrdit, že jsou to jen dvě oči, a nezabývat se tím ostatním?
46. K využívání jangu Vody musíte užít i světlo Ohně, jež ho ozáří a pohltí. Je to důkaz toho, že "slunce a měsíc" jsou původně jedním a týmž.
47. Temnota v slunci je životní silou pravého měsíce; "měsíční jeskyně" není na měsíci, ale na slunci. Proto se nazývá "měsíční jeskyní", protože jinak by stačilo mluvit jen o měsíci.
48. Bělost měsíce je světlo pravého slunce. Sluneční svit na měsíci je to, čemu se říká "kořeny nebe". Jinak by totiž stačilo mluvit jen o nebi.
49. když se slunce a měsíc od sebe oddělí, jsou jen poloviční; jakmile se zase spojí, vytvoří celek. Je to stejné jako když muž a žena žijí každý sám a jako jedinci nemohou vytvořit rodinu; jen tehdy, když se z nich stanou manželé, mohou založit rodinu a být jedním celkem.
50. Je však nesmírně obtížné vystihnout přesně podstatu Cesty. Pokud se muž a žena rozejdou, zůstávají jedinci, nemohou už nikdy sami vytvořit úplný celek. To, co říkám, se stále pohybuje v rovině sdělení, ale já přitom v ničem nevidím dualitu. Pokud budete tíhnout k rozdělování, pak dojde k tomu, že vám zaslepí oči.
IX. VYTVOŘENÍ PEVNÉHO ZÁKLADU BĚHEM STA DNÍ
1. Jedna ze súter O pečeti mysli praví, že "vítr vane tam a zpátky, po stech dní praxe se výsledek dostaví". Pravdou je, že vytvoření pevných základů vyžaduje dobu sta dní, než poznáte opravdové světlo. Doposud se zabýváte jen světlem očí, nikoliv ohněm ducha, ohněm podstaty, pochodní moudrosti.
2. Otočení světla trvá sto dní a životodárná energie dokáže zcela spontánně probudit pravý jang, aby vzplál opravdový oheň, jenž se skrývá ve vodě. Pokud tímto způsobem pokračujete v provádění praxe, pak dosáhnete naprosto přirozeného spojení a začne se utvářet zárodek. Tehdy se ocitnete v nebi nevědění a dítě se může vyvíjet. Jakmile si v té chvíli začnete utvářet jakékoliv představy a spojíte se s pojmy, okamžitě vykročíte nesprávným směrem.
3. Oněch sto dní utváření pevného základu není běžných sto dní; jeden den utváření pevného základu není jedním dnem. Jeden dech při utváření společného základu nemá nic společného s dýcháním. Dech je vaší vlastní myslí; vaše vlastní mysl je dechem původního ducha, původní energie a původní životadárné síly - stoupání a klesání, oddělování se a spojování, to vše povstává z mysli; bytí a nebytí, prázdnota a plnost, to vše spočívá v myšlenkách. jeden dech vystačí na celý život, ne pouze na sto dní; a tak je sto dní i jediný dech.
4. Oněch sto dní vede pouze k posílení, abyste během dne nabyli sílu, kterou můžete využít v noci; abyste v noci nabyli sílu, kterou můžete využít ve dne.
5. Oněch sto dní utváření pevného základu je vzácným učením. Všechna rčení moudrých a osvícených se vztahují k lidskému tělu; výroky opravdových učitelů se vztahují k žákům. Je to záhada všech záhad, jež je neproniknutelná. jakmile spatříte podstatu pochopíte, proč musejí žáci hledat směr daný pravým učitelem. Vše, co přirozeně pochází z této podstaty, je třeba zkoumat.
X. SVĚTLO PODSTATY A SVĚTLO VĚDOMÍ
1. Metodu otočení světla můžete v podstatě provádět, když kráčíte, stojíte, sedíte či ležíte. Důležité je pouze to, abyste uměli nalézt k otevření svých možností.
2. Uváděl jsem tu už dříve rčení o "prázdné místnosti vyzařující světlo". Toto světlo není průzračné, ale je důkazem toho, že na počátku stačí alespoň to, dokud se člověk nedostane až ke světlu čirému. Pokud ho však vidíte jako pravé světlo a zaměříte na něj svou pozornost, dostanete se do zajetí představ, které nejsou světlem podstaty.
3. Když mysl vytvoří myšlenku, je tato myšlenka přítomnou myslí. tato mysl je světlo; je to lék. Kdykoliv se člověk podívá na věci a vnímá je spontánně bez jakéhokoli rozlišování, pozná světlo podstaty. Je jako zrcadlo odrážející obraz, aniž by o to nějak usilovalo. Při rozlišování se během okamžiku stává světlem vědomí. Je-li v zrcadle odraz, pak už tam není odrážení se; je-li ve světle vědomí, jak by tam mohlo být ještě nějaké světlo?
4. Z počátku, když se světlo podstaty změní v myšlenku, je tu vědomí. Jakmile se vědomí projeví, světlo potemní a není možné ho nalézt. Neznamená to, ale, že tam světlo není, ale je to světlo, jež se stalo vědomím. Takový je i smysl rčení žlutého císaře: "Když se zvuk pohne, nevydá žádný zvuk, ale jen ozvěnu."
5. V úvodu k logickým úvahám v Sútře o hrdinství se praví: " Ani v předmětech, ani ve vědomí." Co to znamená? Předměty jsou vnější projevy neboli tak zvaný materiální svět. Ten s námi nemá žádné skutečné spojení. Jestliže se s ním ztotožňujete, klamete sami sebe.
6. Věci musejí mít své určité vlastnosti. Vyzařování světla je možno vyjádřit ve spojení s dveřmi a okny, světlo bývá spojováno se sluncem a měsícem. Klidně si je mohu vypůjčit, pokud vím, že "to nejsem já". Jakmile se dostanete k tomu, že "to nejsi ty", kdo to říká, když ne vy?
7. "Světlo je přisuzováno slunci a měsíci". Když vidíte světlo slunce a měsíce, pak už není nic, co by mu mělo být přisuzováno. Někdy se stane, že slunce ani měsíc na obloze neuvidíte, ale nikde nechybí podstata vidění, jež vidí slunce a měsíc.
8. Je-li tomu tak, může být to, co rozlišuje slunce a měsíc, považováno za vaše vlastnictví? Nevíte snad, že rozlišování je založeno na světle a temnotě? když zapomenete na světlo i temnotu, kde je pak rozlišování? Proto tu mluvím o přisuzování vlastností, proto je to vnitřní předmět.
9. Pouze spatření podstaty nemůže být ničemu přisuzováno. Když však vidíte vidění, pak vidění není viděním, pak má podstat vidění určitou přisuzovanou vlastnost, jež se vztahuje zpět k podstatě vidění kolujícího proudu vědomí vystiženého v jednom buddhistickém textu slovy: "Využívání kolujícího proudu vědomí se označuje za chybu."
10. Když prvně procvičujete osm přívlastků rozlišujícího vnímání, prvních sedm ukáže, jak se každý z nich něčemu přisuzuje a dočasně opouští podstatu vidění jako berla, o níž se může žák opřít. Pokud si s postupem času vidění podstaty s sebou stále nese osmé vědomí, nedá se říct, že by se onoho přisuzování a spokojování zbavilo. Až tehdy, když je překonán i poslední bod, se objeví pravé vidění podstaty, které je prosto jakýchkoliv přívlastků.
11. Když otáčíte světlo, nedovolte, aby se při tom objevila jediná vědomá myšlenka; jen tak se rozzáří opravdové prvotní světlo.
12. Do plynutí a ke zpětnému návratu vás žene šest smyslových orgánů; ale přitom právě těchto šest smyslových orgánů vám také umožňuje dosáhnout osvícení. Skutečnost, že smyslové objekty a smyslové vědomí se vůbec nevyužívají, nemá nic společného s užíváním smyslových orgánů, ale s užíváním podstaty smyslových orgánů.
13. Jakmile tedy rozzáříte světlo a nedostanete se do zajetí vědomí, pak plně využíváte původní podstatu smyslových orgánů. Pokud se dostanete do zajetí vědomí, pak využíváte podstatu vědomí ve smyslových orgánech. Je v tom jen tento nepatrný rozdíl.
14. Uvážlivá meditace je světlem vědomí; uvolněte se a objeví se světlo podstaty. Onen nepatrný rozdíl se náhle mění ve vzdálenosti tisíce mil, a proto je rozlišování zcela na místě.
15. Pokud vědomí neustane ve své činnosti, duch nemůže ožít; není-li mysl vyprázdněna, elixír nemůže krystalizovat.
16. Když je mysl čitá, objeví se elixír; když je mysl prázdná, objeví se lék. pokud vůbec na ničem neulpívá, pak se říká, že mysl je čirá; jestliže vůbec nic neobsahuje, pak se říká, že mysl je prázdná. Pokud je mysl viděna jako prázdná, pak není prázdnota stále ještě prázdná. když dosáhnete stavu prázdné prázdnoty bez mysli, teprve pak je to pravá prázdnota.
XI. SPOJENÍ VODY A OHNĚ
1. Jestliže životodárný duch uniká, je narušen a spojuje se s bytostmi, pak je to oheň. Jestliže se vědomí ducha znovu shromáždí a poklidně sestoupí do středu, pak je to voda. Když se smysly rozbíhají ven, je to oheň. Když se smysly navracejí do nitra, je to voda.
2. Jediná jinová linie (uvnitř trigramu oheň) se soustředí na vyvolání smyslových prožitků, zatímco jediná jangová linie (uvnitř trigramu voda) se soustředí na převrácení a potlačení samotných smyslů.
3. Voda oheň jsou jin a jang, jin a jang jsou podstat a život, podstat a život jsou tělo a mysl, tělo a mysl jsou duch a energie. Jakmile necháte odpočívat svůj životodárný duch a nejste pod vlivem objektů, pak je to pravé spojení, takové, jako kdybyste seděli v naprostém tichu.
XII. CYKLUS
1. K dokončení cyklu není energie tou nejpodstatnější věcí; duchovní praxe je jemné a vznešené tajemství. Pokud vás zajímá nejvyšší poznání, pak vám cyklus pomůže vy vyzrávání; musíte se však oprostit od záměrného myšlení a provádět praxi bez předem stanoveného cíle.
2. Pohlédněte na oblohu; mění se z hodiny na hodinu, po celých 365 dní, ale Polárka se přesto nikdy nepohne. A stejná je i naše mysl; mysl je pól, energie jsou myriády hvězd, které se kolem něj otáčí. Energie v našich údech a v celém těle je v podstatě jako síť, tak se nesnažte vyvíjet úsilí, abyste ji naplnili. Zjemněte vědomého ducha, odstraňte názory ovlivněné vnějším světem, a až pak začne objevovat zázračný lék.
3. Tento lék není materiální věcí; je to světlo podstaty, jež není ničím jiným než pravou prvotní energií. Je však třeba dosáhnout velkého soustředění, než se vám ho podaří spatřit. není to metoda výběru; ti, kteří mluví o výběru, se naprosto mýlí.
4. Když se díváte dostatečně dlouho, rozzáří se náhle základu mysli zcela spontánně. Když je mysl prázdná a všechny žádosti se vytratí, pak jste vysvobozeni z oceánu utrpení.
5. Je-li to dnes "drak a tygr", zítra "voda a oheň", pak se vše nakonec dostane do říše představ.
6. Každý den má svůj cyklus, každý hodina má svůj cyklus; když se voda a oheň spojí, je to opět cyklus. Naše spojení je "otáčením nebe". Dokud nedokážete zastavit mysl přímo, jako následek se objeví období spojení a období nespojení.
7. Přesto otáčení nebe nikdy ani na jediný okamžik neustane. Jste-li opravdu schopni spojit jin a jang, celá země je pozitivní a harmonická; na správném místě ve středu a všechno současně směřuje k naplnění. Je to metoda "koupele", o níž se mluví v klasických alchymistických textech. Co by to bylo jiného než velký cyklus?
8. Období tohoto cyklu mají ve své škále samozřejmě jisté odlišnosti, ale v podstatě se nedá rozlišit, jaké je velké a jaké malé. Když dosáhnete bodu, kdy je meditace zcela spontánní, pak už nevíte, co je voda a co oheň, co je nebe a co země, kdo se toho účastní, kdo vytváří jeden cyklus, nebo dva, ani jak nalézt rozlišení mezi velkým a malým.
9. Všechno je to konání jednoho těla; to, co se zdá být nesmírně velkým, je zároveň malé. Při každém jeho otočení se s ním otáčí i vesmír a všechny věci. A to probíhá v srdci, takže je to zároveň největší.
10. Alchymistický proces by měl být naprosto spontánní. Není-li tomu tak, pak se nebe a země samy změní v nebe a zemi; myriády věcí se navrátí k myriádám věcí. nezáleží na tom, jak usilovně se s nimi snažíte spojit - prostě to nejde. Pak se dostaví období sucha, kdy se jin nespojuje s jangem. nebe a země neustávají ve svém každodenním cyklu, ale nakonec sami uvidíte, jak mnoho je toho nepřirozeného.
11. Pokud dokážete zacházet s jin a jangem správně, pak se naprosto přirozeně ihned vytvoří mraky a začne pršet, rostliny a stromy déšť osvěží, horské řeky budou plné vody. I když je tu třeba ještě nějaká překážka, zmizí v tom okamžiku, kdy si ji všimnete. A to je velký cyklus.
12. Žáci se ptají na "živoucí půlnoc". Je to velmi jemná věc. Trváte-li na tom, že ji označíte za opravdovou půlnoc, pak se bude zdát, že lpíte na tvarech; ovšem pokud se nezaměřujete na tvary a nemluvíte o opravdové půlnoci, jakým způsobem je možno živoucí půlnoc poznat?
13. Jakmile poznáte živoucí půlnoc, tak je to skutečně opravdová půlnoc. Je jedna, nebo jsou dvě? Nepravá nebo neživá? Nezbývá nic jiného než ji opravdu spatřit. Jakmile to dokážete, náhle je všechno opravdové, všechno je jasné. Není-li váš pohled opravdový, jak byste mohli poznat, co je živoucí, co je pravdivé?
14. Pokud vidíte živoucí půlnoc stále, dospějete konečně k opravdové půlnoci; vaše naladění je jasné a čiré a živoucí půlnoc se postupně rozvine do ještě většího uvědomění si.
15. V současnosti lidé přesně nevědí, co je život; jen si to vyzkoušejte při svém hledání pravdy a ona se náhle objeví - a život bude vznešený a úžasný.
XIII. ZPĚV PRO INSPIRACI SVĚTU
0 ▬ Vřelost mého rumělkového srdce by ráda osvobodila svět, a tak se nemohu vyhnout povídání a úvahám. Buddha také přímo ukázal na život a smrt a měl na paměti vznešený cíl, jenž skutečně stojí za to. Lao-c´také naříkal nad existencí egoistického já a předával učení otevřeného ducha, ale lidi to nezajímalo. Nyní vám předkládám celkový výklad, jak nalézt cestu pravdy.
1 ▬ Věčný princip středu přináší proměnu vesmíru;
2 ▬ už samo dosažení stavu vyrovnanosti je zázračnou stezkou.
3 ▬ Půlnoc, měsíc, a mezitím, když dokážete ovládnout dýchání,
4 ▬ navrátí se světlo prvotního otevření a všechny psychické funkce se tím zklidní.
5 ▬ Tehdy se projeví sjednocená energie pramene řeky utvářející zázračný lék.
6 ▬ Proniká zástěnou a mění se v paprscích zlatého světla;
7 ▬ jediný kotouč rudého slunce září s neustálou jasností.
8 ▬ Lidé tohoto světa nesprávně chápou životní síly vody a ohně;
9 ▬ oddělují je od srdce a genitálií, a tak se jim vzdalují.
10 ▬ Jak se může lidská cesta setkat s božskou myslí?
11 ▬ Jen v souladu s božským principem se cesty přirozeně spojí.
12 ▬ Nevnímejte žádné předměty, aby se nic nedostalo do mysli; to je pak opravdová nekonečnost prvotní podstaty.
13 ▬ Vesmírný prostor je tichý, všechny projevy mizí;
14 ▬ na cestě podstaty a života zapomenete na pojmové vnímání.
15 ▬ Jakmile vymizí pojmové vnímání, tehdy spatříte základní skutečnost.
16 ▬ Objeví se perla pročišťující vodu, je zázračná a nezměrně tajemná;
17 ▬ Zástěna nekonečného soužení v té chvíli sama zmizí.
18 ▬ Nefritové město vyšle skupinu devíti draků;
19 ▬ kráčíte po obloze a šplháte k bráně nebe.
20 ▬ Vládnete větru a bleskům, rozezníte rachotící hromy;
21 ▬ znehybnění ducha a zklidnění dechu je pro začátečníky, stažení se do ústraní je věčný klid.
22 ▬ Obě básně, které jsem napsal kdysi dávno při zasvěcení Čang Čeny, se zabývaly velkou Cestou.
"Po půlnoci a před polednem" není označení času, ale jsou to voda a oheň.
"Zklidnění dechu" znamená stav soustředění, v němž se navracíte s každým dechem ke svým kořenům.
"Sedění" znamená, že se mysl nehýbe.
"Střed zad, kde se stýkají žebra" není označení páteře; je to velká cesta vedoucí přímo do nefritového města.
Označení "dvojí stezka" má v sobě něco nepopsatelného.
"Hromy na zemi hřmí a rozpoutávají deště na hoře" znamená vytrysknutí pravé energie.
"Žluté výhonky deroucí se ze země" jsou označením vnikajícího zázračného léku.
Tyto dva krátké verše jsou vyčerpávající; je v nich přesně a jasně ukázán praktický postup vedoucí k očištění a poznání. Nejsou to matoucí slova.
Otočení světla je otázkou soustředěné praxe. Využijte opravdové dýchání k ustálené bdělosti v sídle středu. A po určité době se náhle přirozeně spojíte s duchem a dosáhnete proměny.
Vše je založeno na zklidnění mysli a ovládnutí energie. když zapomenete na mysl a energie se sjednotí, projeví se známky účinného působení. Prázdnota energie, dechu a mysli je základem utváření elixíru. Sjednocení mysli a energie je jeho rozením. Pročištění mysli a spatření její podstaty je pochopením Cesty.
To vše byste měli pilně procvičovat; bylo by velmi zlé, kdybyste promarnili čas. Nebudete-li cvičit každý den, pak se z vás stane duch chodící ve dne; pokud budete cvičit při každém vdechu a výdechu, potom budete při každém vdechu a výdechu osvícená nesmrtelná bytost.
Pracujte na tom.
*******************♥**
Thomas Cleary
Překlad do cz: Jana Žlábková
Foto: http://blessedistruth.files.wordpress.com/2011/01/others-the_golden_flower.jpg
Vynikající nový překlad klasické meditační příručky, kterou proslavil Carl Jung.
"Překlad Thomase Clearyho je jako klidný ostrov v rozbouřeném moři dnešního světa. Jeho nádherně jasný překlad tohoto klasického čínského textu překonává hranice rozdílných kultur a odhaluje všeobecné a nadčasové praxe probouzející pravé vědomí a očišťující mysl." - June Singer
"Stejně jako všechny ostatní Clearyho práce, tak i tato kniha ukazuje, že východní klasické spisy obsahují hlubokou moudrost, jež může obohatit lidi ze Západu. Tyto knihy byly dříve velmi často obestírány závojem mystiky a planého sentimentu. Až Cleary je ukázal v jejich skutečné podobě, aby byly dostupné každému, kdo má opravdový zájem. Cleary odvedl významnou práci, když přeložil do angličtiny tento výjimečný text v celé jeho šíři a hloubce a ukázal tak Tajemství zlatého květu jako metodu vedoucí k opravdovému porozumění a k praktickému využití všem lidem, kteří jí věnují soustředěnou pozornost." - Jacob Needleman
"Nový inspirativní překlad jednoho z největších textů klasické mystiky, jenž předkládá čtenářům Thomas Cleary, je obzvláště vítán v dnešních časech velkého hladu po duchovní literatuře." - Charles T. Tart, Ph.D.
******************♥**
Link na to, kde ji sehnat = vyhledávač HEUREKA
Žádné komentáře:
Okomentovat