Taky máte touhu přistupovat k sobě samému? A taky vám to nejde, tak jak si představujete? Někdy na sebe jaksi zapomeneme? Tonglen převrací naruby náš běžný zvyk vyhýbat se realitě a jejímu chaosu, nepořádku a utrpení a vyhledávat v ní jen potěšení. A tím nás osvobozuje od našeho sobectví. Začínáme cítit lásku k sobě i ostatním a začíná nám na nás i na ostatních skutečně záležet. Tonglen v nás probouzí soucítění a otevírá širší pohled na realitu než jsme ji znali dosud. Když totiž chceme mít soucit s druhými, musíme ho mít především sami se sebou.
Zejména pokud chceme cítit s lidmi, kteří jsou zbabělí, arogantní, lakomí, sobečtí, zlí, popudliví, všelijak závislí; musíme nejprve přestat utíkat před pro nás bolestivým zjištěním, že takové vlastnosti nacházíme i v sobě. Můžeme ve skutečnosti úplně změnit svůj postoj k bolesti. Nemusíme se před ní skrývat a odmítat ji, ale otevřít jí své srdce a skutečně ji procítit. A to, co bylo dříve překážkou se tak stane něčím, co zjemní a očistí naše srdce a způsobí, že budeme mnohem laskavější a vřelejší. A že se naše srdce stane průchozím bodem k jiné realitě než tu, kterou zatím známe.
Tonglen je metodou, jak se propojit s realitou, svým vlastním srdcem v něm najdeme jediný klíč k pochopení toho, co se tu všude kolem děje. Rozum to odmítá přijmout. Srdce taky. přijmout pravdy i těch druhých, tak aby soucit, který je naší přirozenou součástí mohl volně proudit naším životem. V životě na sebe často bereme bolest nějaké trpící bytosti, které tím chceme pomoci. Ovšem k naší škodě si ji nabereme do srdce i do těla tolik, že vlastně jen odháníme cizí bolestí pochopení své vlastní bytosti. A říkáme tomu dobrý skutek. Síla skutečného tonglenu spočívá v jeho umění proniknout podstatou bytí k tomu, kdo trpí. Když známe dítě, kterému někdo ubližuje, přejeme si při NÁDECHU zbavit ho bolesti a strachu. S VÝDECHEM posíláme štěstí, radost nebo cokoliv, co by mohlo přinést úlevu. Jádrem praxe tonglenu je tedy vlastně vdechovat bolest druhých s přáním, aby se jim ulevilo a aby se oni sami mohli svobodně uvolnit a otevřít.
Může se však stát, že tuto praxi nedokážeme provádět tak, jak by se provádět měla. často totiž narazíme na vlastní strach, odpor či hněv, nebo osobní problém, jenž nás právě sužuje. A právě v této chvíli můžeme zaměřit tonglen na to, co nás právě sužuje, co právě cítíme a následně ho rozšířit i na milióny jiných lidí, kteří v témže okamžiku zažívají stejný strach a bezmoc jako my. Někdy svou bolest či strach umíme pojmenovat, jindy nikoliv, projeví se jen jako stažení žaludku např., tíživou temnotu v bolesti zad. Vždy jde o nějaký konkrétní tělesný projev. Pak se prostě propojíme s tím, co právě cítíme a vdechneme to do sebe za nás za všechny. Pak opět za nás všechny vydechneme úlevu. Jenomže pokud tuto praxi neděláme v bdělém stavu mysli a nesměřujeme přesně energie negací tam, kam by měli jít, může se stát, že naši tzv. praxi soucítění, jak ji nazýval mistr Atíša Dípankarašrídžňána (982 – 1054 n. l.), který je autorem této metody, zcela převrátíme na ruby a ona nám velmi ublíží. Sám mistr upozorňoval na to, že tuto metodu může dělat pouze člověk čistého srdce.
Co to znamená? Tonglen totiž svou silou rozpouští hradby, kterými jsme opevnili svá srdce. Rozpouští všechny ochranné vrstvy, které jsme kolem sebe, kdy pracně navršili. Převrací naruby náš běžný zvyk vyhýbat se utrpení a vyhledávat potěšení a tím nás osvobozuje od stereotypů našeho sobectví. Začínáme cítit lásku k sobě i k ostatním a začíná nám i na ostatních skutečně záležet. Projevuje se to i tak, že nás opustí tendence brát život tak vážně a věci nám začnou připadat mnohem méně pevné a jednoznačné. Když tedy děláte tonglen přímo v konkrétních životních situacích jednoduše vdechujte bolest a vydechujte prostornost a úlevu. Ale nyní přichází ona důležitá instrukce - jde o to KAM.
Je mnoho lidí, které poblouznila jejich vlastní mysl a kteří bohužel mistrových rad nedbali a začali tuto praxi tvořit sice z dobrých důvodů, ale s pochybnými následky. V okamžiku přeměny negativních energií na energie působící opačným směrem nelze k tomuto činu využívat lidské srdce. To je sice úžasným orgánem, ale jen tělesným orgánem. Člověk praktikující jen tak s radostí tuto metodu si začne srdce plnit negativitou a v domnění, že ji vydechuje přeměněnou v lásku a blaho si začne tělo doslova nadívat energií moci a zmaru, kterou se živí jeho vlastní nevědomé archetypy, které jej k tomuto riskantnímu podniku přemluvili v převlečení za dobré úmysly. Určitou dobu nic necítíte. Mozek totiž tělo zaplavuje dopaminem - hormonem štěstí, který vytváří iluzi o vaší dobré činnosti a vy máte ze sebe opravdu radost. Cítíte se povzneseni nad utrpení světa. K tomu se dá snadno překecat každé ego člověka, jelikož všichni máme v sobě latentně přítomen tzv. mesiášský (spasitelský) syndrom. Takž se pomalu otravujeme negacemi celého světa, naše emoce z toho logicky celkem šílí, a tělo to vše nestačí zpracovat ani kdyby se rozkrájelo. Výsledek je trvale poškozená psychika, nárůst depresí, nedůvěřivosti vůči jiným lidem, odmítání kontaktu se světem, uzavření se do iluzí o vlastní dobrotě a zkaženosti světa.
Džowo Atiša se stal ordinovaným mnichem ve věku 29 let až poté, co byl zasvěcen do četných tantrických nauk. Byl jedním z těch, kdo měl výcvik v Hévadžra-tantře a celý život usilovně pracoval na na konceptu nádi avadhútí, nikoliv však vnější sexuální cestou, ale vnitřní cestou uvědomování. Z poznatků této praxe pochopil, že koncept absolutní neduality, tedy energie, která se nachází zcela mimo možnosti vnímaného a pozorovatele se dá ještě více posunout tím, když přijdeme na to, kde se konkrétně tato energie obejvuje v těle.
A tonglen je toho praktickou ukázkou. Srdce se v něm stává otevřeným kanálem, který propojuje náš svět sdílené společné reality s jiným světem, vesmírem, který již nemá omezení duality. A jediným místem v těle, kde je vstup k této energie vyšší jednoty je srdce. Je spojením dvou komor srostlých v jeden orgán. Když do srdce zavedeme negaci tohoto světa, jediné místo, kde je možné ji zpracovat, aniž by se na našem srdci a následně i těle ,projevila omezení tohoto světa, je srdce. Ale pouze tehdy když jej otevřeme i na druhou stranu. Naše tělo se v ten okamžik stane průchozím prvkem, bránou, kterou se dá projít do "onoho" světa. Ono je český název pro neduální, absolutně sjednocený svět. Místo boží přítomnosti? Jde to těžko popsat slovy. Tam, když vhodíte cokoliv negativního, přijde to nazpět pouze sjednocené. Nikoliv na lásku a věčnou blaženost, ale na energii, která je čistou materií a která může být stavebním prvkem čehokoliv. Absolutní realita neumí rozdělit sama sebe na cokoliv sama od sebe. Udělá jen jednotu z čehokoliv, co do ní vložíte. Učiní tedy jedno z pozitivního i z negativního.
"Nádech je vlastně výdech a výdech je vlastně nádech." - a tak se nadechnete do plic, ve kterých se otevře energetický průchod z vašeho srdce, kterým se do místa námi nadechnutého vzduchu ze světa kolem, vloží z druhé strany výdech, který se tím, jak vydechneme my plícemi, stává nádechem z tohoto druhého světa jednoty, tao, boží přítomnosti, který vnímáme skrze naše srdce. Pokud však tento průchod neudržujete vědomím otevřený, automatika těla jej opět zavře. Jinak se totiž stanete oblíbenou stanicí transportu všech astrálních bytostí (egregorů) široko daleko kolem.
Co to znamená? Tonglen totiž svou silou rozpouští hradby, kterými jsme opevnili svá srdce. Rozpouští všechny ochranné vrstvy, které jsme kolem sebe, kdy pracně navršili. Převrací naruby náš běžný zvyk vyhýbat se utrpení a vyhledávat potěšení a tím nás osvobozuje od stereotypů našeho sobectví. Začínáme cítit lásku k sobě i k ostatním a začíná nám i na ostatních skutečně záležet. Projevuje se to i tak, že nás opustí tendence brát život tak vážně a věci nám začnou připadat mnohem méně pevné a jednoznačné. Když tedy děláte tonglen přímo v konkrétních životních situacích jednoduše vdechujte bolest a vydechujte prostornost a úlevu. Ale nyní přichází ona důležitá instrukce - jde o to KAM.
Džowo Atiša se stal ordinovaným mnichem ve věku 29 let až poté, co byl zasvěcen do četných tantrických nauk. Byl jedním z těch, kdo měl výcvik v Hévadžra-tantře a celý život usilovně pracoval na na konceptu nádi avadhútí, nikoliv však vnější sexuální cestou, ale vnitřní cestou uvědomování. Z poznatků této praxe pochopil, že koncept absolutní neduality, tedy energie, která se nachází zcela mimo možnosti vnímaného a pozorovatele se dá ještě více posunout tím, když přijdeme na to, kde se konkrétně tato energie obejvuje v těle.
A tonglen je toho praktickou ukázkou. Srdce se v něm stává otevřeným kanálem, který propojuje náš svět sdílené společné reality s jiným světem, vesmírem, který již nemá omezení duality. A jediným místem v těle, kde je vstup k této energie vyšší jednoty je srdce. Je spojením dvou komor srostlých v jeden orgán. Když do srdce zavedeme negaci tohoto světa, jediné místo, kde je možné ji zpracovat, aniž by se na našem srdci a následně i těle ,projevila omezení tohoto světa, je srdce. Ale pouze tehdy když jej otevřeme i na druhou stranu. Naše tělo se v ten okamžik stane průchozím prvkem, bránou, kterou se dá projít do "onoho" světa. Ono je český název pro neduální, absolutně sjednocený svět. Místo boží přítomnosti? Jde to těžko popsat slovy. Tam, když vhodíte cokoliv negativního, přijde to nazpět pouze sjednocené. Nikoliv na lásku a věčnou blaženost, ale na energii, která je čistou materií a která může být stavebním prvkem čehokoliv. Absolutní realita neumí rozdělit sama sebe na cokoliv sama od sebe. Udělá jen jednotu z čehokoliv, co do ní vložíte. Učiní tedy jedno z pozitivního i z negativního.
"Nádech je vlastně výdech a výdech je vlastně nádech." - a tak se nadechnete do plic, ve kterých se otevře energetický průchod z vašeho srdce, kterým se do místa námi nadechnutého vzduchu ze světa kolem, vloží z druhé strany výdech, který se tím, jak vydechneme my plícemi, stává nádechem z tohoto druhého světa jednoty, tao, boží přítomnosti, který vnímáme skrze naše srdce. Pokud však tento průchod neudržujete vědomím otevřený, automatika těla jej opět zavře. Jinak se totiž stanete oblíbenou stanicí transportu všech astrálních bytostí (egregorů) široko daleko kolem.
Pokud tonglen provádíte jako meditační praxi, má 4 fáze:
1. Mysl nechejte na 2 - 3 vteřiny spočinout v otevřenosti a klidu. Tato fáze se nazývá zábleskem absolutní bódhičitty nebo okamžitým propojením s prostorností a jasností.
2. Pracujte s meditační formou. Vdechujte pocit horka, tmy a tíhy; vydechujte chlad, jasnost, světlo a pocit svěžesti. Vdechujte celou svou bytostí, všemi póry svého těla a stejně tak vydechujte. Pokračujte v tom tak dlouho, dokud tyto představy zcela nesplynou s vaším dechem. Pozor na to, na co se soustředíte. časem budete více vnímat bud proud dechu v kostech a nebo ve svalech.
3. Pracujte s osobní situací. Tradičně se tonglen začíná tím, že se zaměříte na někoho blízkého, komu chcete pomoci. Zároveň na všechny, kdo cítí stejné utrpení jako my. S výdechem pak posílejte sebedůvěru a sebeúctu nebo úlevu v jakékoliv podobě. Nejprve pomozte sobě a až potom začněte konáním dobra "obtěžovat" svět. Kdo tohle nerespektuje je pouhý šarlatán, který svádí ostatní na scestí.
4. Nakonec rozšiřujte záběr přijímání a dávání. Dělejte tonglen nejen pro toho, kdo je vám drahý, ale pro všechny, kdo jsou ve stejné situaci. Zahrňte do své praxe více než jednoho člověka. Když děláte tonglen pro všechny, které sužuje to samé, co vás možná je i to dost. Ale můžete jít ještě dál. Můžete tonglen dělat i pro lidi, které považujete za své nepřátele, pro ty kdo ubližují vám nebo jiným lidem. Vdechněte jejich bolest a vydechněte a pošlete jim úlevu.
Tonglen se dá rozšiřovat do nekonečna. Když ho budete nějakou dobu provádět, vaše soucítění se bude rozšiřovat a s ním i pochopení, že věci nejsou tak pevné a jednoznačné, jak jste si mysleli. Tonglen totiž neděláte svou myslí, ta mu jen dává směr, ale sílu do něj vkládáte vy svým srdcem. A ještě jednu věc by vás měl tonglen naučit. Opravdu jej nelze dělat pro to, aby utrpení setrvávalo ve vašem těle. A posilovalo vaše iluze. To přinese pouze přerušení vaší existence zde.
Chcete otevřít své srdce, aby se jeho síla podílela na tomto prožitku. Jak? To vám raději osobně vysvětlím. Jinak tonglen raději nezkoušejte. Není to hračka. Jde při něm o život. Váš a všech ostatních. A právě proto, to stojí za to, to zkusit. Tahle metoda má jednu nepopiratelnou přednost. Když to zkusíte, už nikdy po tom nebudete mít svou energii za něco, co nestojí za řeč. Ono totiž, abychom si dokázali pořádně vážit nebe, je dobré strávit čtvrthodinku v pekle. Zároveň. MZZ
Chcete otevřít své srdce, aby se jeho síla podílela na tomto prožitku. Jak? To vám raději osobně vysvětlím. Jinak tonglen raději nezkoušejte. Není to hračka. Jde při něm o život. Váš a všech ostatních. A právě proto, to stojí za to, to zkusit. Tahle metoda má jednu nepopiratelnou přednost. Když to zkusíte, už nikdy po tom nebudete mít svou energii za něco, co nestojí za řeč. Ono totiž, abychom si dokázali pořádně vážit nebe, je dobré strávit čtvrthodinku v pekle. Zároveň. MZZ
- na motivy knihy Pema Čhöndrön - Když ztrácíme půdu pod nohama; nakl. Štastní lidé 1990 (resp. 1967)
Žádné komentáře:
Okomentovat