Každý chceme něčeho dosáhnout. A proč vlastně ?

Každý člověk chce v životě něčeho dosáhnout. Spoustu věcí se naučit. Něco za sebou zanechat. Mít kariéru, být uznávaný, vydělávat mnoho peněz, užívat si života. Najít někoho správného, kdo nás udělá šťastným. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč to děláme ? Ať se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, celý podtext má jedno společné. Nenaplnění vlastního štěstí. V podstatě se pořád jen ženeme za tím, abychom byli šťastní. Ovšem v tomto máme všichni velký problém, spíše handicap řekl bych. Už v útlém věku školy nám totiž „nabulíkovali“, že štěstí je být úspěšný, mít mnoho peněz a skvělou kariéru. Být nejlepší, protože ten kdo nemá „jedničky“ je v podstatě outsider. Prostě nás naprogramovali a my podle programu teď jedeme a nepřemýšlíme nad tím, že nám dali špatnou informaci. Pochopitelně, dělají to tak přece všichni. O to je těžší, se z tohoto snu probrat. Řekli nám, že když ničeho nedosáhneme, jsme v podstatě k ničemu. A tak si žijeme deprimovaní celý svůj život, že někdo se má lépe než my. Že někdo má lepší zaměstnání, kariéru, peníze, vztah. A vůbec si nikdo neuvědomuje, že tito lidé, kteří mají ambice, kariéru, peníze, prestiž a mnoho jiného vlastně nejsou vůbec šťastní. Že to jsou lidé, kteří jsou na tom často hůře než my. Osobně znám mnoho opravdu bohatých lidí, ale ani jeden z nich není šťastný. I když dosáhli vrcholu v kariéře, ve sportu i třeba v osobním životě. Mysleli si, že budou šťastní, ale nejsou. Jsou na tom hůře než ti, kteří „ničeho nedosáhli“. Tak se ptám, proč chceme něčeho dosáhnout? Proč vlastně? Abychom byli šťastní? Stejně nebudeme. Naše mysl nás požene neustále dál, až najednou zjistíme, že máte všechno za sebou - jsme staří a zůstanou jen vzpomínky. Opět budeme zase nešťastní. Jak krásný kolotoč. Hledat štěstí tímto způsobem je stejně pošetilé, jako žít v přesvědčení že nikdy neumřu. Já osobně umím pracovat s energiemi. A k čemu ? Myslíte si, že jsem díky tomu šťastnější ? Že je to něco víc, než třeba umýt nádobí nebo napsat takový článek ? Není. Je to jen pošetilá představa někoho, kdo to neumí. Přestaňte toužit po dosažení něčeho. Štěstí člověka není v těchto věcech. Prostě věci jen dělejte pro svou radost. A štěstí? To trvalé štěstí, o kterém byla řeč ? Budete muset bohužel hledat někde jinde. Vím, že jsem vás moc nepotěšil, ale alespoň jsem vám nelhal…

Přeji vám pohodu pro dnešní den, Pavel Křenovský

Myšlenkový průjem je neléčená nemoc naší hlavy…

Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce. Témata se objevují a mizí, aniž bychom si toho výrazně všímali. Většinou u jedné myšlenky nejsme schopni zůstat déle než pár minut. A i tak je to hodně. Co řekla včera kamarádka, co mě dnes čeká v práci, že mě kolega naštval, už konečně dostali ty nové šaty, dnes mám chuť na kuře a už to jede jedna za druhým. Je to jako mít průjem. Jen běháte, ať do sebe dáte cokoliv. Kdybychom měli průjem několik let, nebo třeba od narození, byl by to pro nás běžný stav, aniž bychom se pozastavili nad tím, že pořád běháme na záchod. Stejné je to s naší myslí. Už nás ani nenapadne, že to je v podstatě patologický stav. Hejno špačků v naší hlavě. Za den máme takových nesourodých myšlenek tisíce. Myšlenek, které nám jen ubírají energii. Jsou nepodstatné, bezcenné a vyčerpávají nás. Tyto „průjmové“ myšlenky vytváří jen neurózy, mentální bloky, deprese a špatnou náladu. Možná namítnete, že myšlenky přeci nejdou zastavit. Máte pravdu. Ano myšlenky nejdou zastavit. Jsou jako řeka. Ale rozhodně jdou vědomě směrovat, řídit je. Nenechat hlavu, aby si dělala sama, co chtěla. Zkoušeli jste to někdy? Zkoušeli jste někdy myslet třeba jen dvě minuty na jednu věc? Mysl vás ze soustředění nenápadně odtáhne, že si to ani neuvědomíte. Takovou má sílu. Začít kontrolovat své myšlenky, udávat jim správný a potřebný směr je velmi důležité. Vytvářet a hlídat svou pozitivní mysl a nedovolit myslet negativně. Proč? Budete mít více energie pro svůj život. Vaše mysl začne produkovat myšlenky tvořivé a ne destruktivní. Projekty, které děláte, začnou mít jasnější obrysy a bude se vám lépe dařit. Soustředěnost na práci bude další odměnou za to, že kontrolujete svou mysl. Jako člověk budete více vyzařovat pozitivní energii do svého okolí. Lidé vás budou mít raději. Mohl bych zde napsat další desítky přínosných věcí, když vaše mysl poslouchá vás. Nezapomínejte, že mysl a její myšlenky nám byly dány jako dar. Ne abychom se stali nástroji naší vlastní mysli, která nám denně jen předvádí dramata své pošetilé představivosti. Stejně za pár minut budete už s myslí někde úplně jinde…

Tak mějte krásné pondělí všem, Pavel Křenovský