Carl Jung se v jedné
ze svých knih zmiňuje o indiánském náčelníkovi, který mu řekl, že většina
bělochů má napjaté tváře, zírající oči a kruté chování. „Běloši stále něco
hledají," řekl mu náčelník. „Co vlastně hledají? Zdá se, že pořád něco
chtějí. Jsou stále neklidní a nespokojení. My nevíme, co chtějí. Myslíme si, že
jsou šílení." Lidé znali vnitřní nespokojenost dlouho před vznikem
průmyslové civilizace, ale v západní společnosti, která dnes zahrnuje téměř
celou Zemi, se tato nespokojenost projevuje obzvlášť silně. Lidé byli
nespokojení v době Ježíše i v době Buddhy a dlouho předtím. Z čeho máte strach,
ptal se Ježíš svých učedníků. „Může vám úzkostná myšlenka přidat jediný den
života?" Buddha učil, že kořenem utrpení je naše ustavičná žádostivost.
Odpor přijímat přítomný okamžik, způsobený ztrátou vědomí Bytí, je základem
naší odlidštěné průmyslové civilizace. Také Freud si uvědomoval existenci této
vnitřní nespokojenosti, ale nechápal její skutečné příčiny a nevěřil, že je
možné se od ní osvobodit. Tato kolektivní dysfunkčnost vytvořila velice
nešťastnou a bezohlednou civilizaci, která se stala hrozbou nejen sama sobě,
ale také životu na Zemi. - Eckhart Tolle
