Každý chceme něčeho dosáhnout. A proč vlastně ?

Každý člověk chce v životě něčeho dosáhnout. Spoustu věcí se naučit. Něco za sebou zanechat. Mít kariéru, být uznávaný, vydělávat mnoho peněz, užívat si života. Najít někoho správného, kdo nás udělá šťastným. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč to děláme ? Ať se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, celý podtext má jedno společné. Nenaplnění vlastního štěstí. V podstatě se pořád jen ženeme za tím, abychom byli šťastní. Ovšem v tomto máme všichni velký problém, spíše handicap řekl bych. Už v útlém věku školy nám totiž „nabulíkovali“, že štěstí je být úspěšný, mít mnoho peněz a skvělou kariéru. Být nejlepší, protože ten kdo nemá „jedničky“ je v podstatě outsider. Prostě nás naprogramovali a my podle programu teď jedeme a nepřemýšlíme nad tím, že nám dali špatnou informaci. Pochopitelně, dělají to tak přece všichni. O to je těžší, se z tohoto snu probrat. Řekli nám, že když ničeho nedosáhneme, jsme v podstatě k ničemu. A tak si žijeme deprimovaní celý svůj život, že někdo se má lépe než my. Že někdo má lepší zaměstnání, kariéru, peníze, vztah. A vůbec si nikdo neuvědomuje, že tito lidé, kteří mají ambice, kariéru, peníze, prestiž a mnoho jiného vlastně nejsou vůbec šťastní. Že to jsou lidé, kteří jsou na tom často hůře než my. Osobně znám mnoho opravdu bohatých lidí, ale ani jeden z nich není šťastný. I když dosáhli vrcholu v kariéře, ve sportu i třeba v osobním životě. Mysleli si, že budou šťastní, ale nejsou. Jsou na tom hůře než ti, kteří „ničeho nedosáhli“. Tak se ptám, proč chceme něčeho dosáhnout? Proč vlastně? Abychom byli šťastní? Stejně nebudeme. Naše mysl nás požene neustále dál, až najednou zjistíme, že máte všechno za sebou - jsme staří a zůstanou jen vzpomínky. Opět budeme zase nešťastní. Jak krásný kolotoč. Hledat štěstí tímto způsobem je stejně pošetilé, jako žít v přesvědčení že nikdy neumřu. Já osobně umím pracovat s energiemi. A k čemu ? Myslíte si, že jsem díky tomu šťastnější ? Že je to něco víc, než třeba umýt nádobí nebo napsat takový článek ? Není. Je to jen pošetilá představa někoho, kdo to neumí. Přestaňte toužit po dosažení něčeho. Štěstí člověka není v těchto věcech. Prostě věci jen dělejte pro svou radost. A štěstí? To trvalé štěstí, o kterém byla řeč ? Budete muset bohužel hledat někde jinde. Vím, že jsem vás moc nepotěšil, ale alespoň jsem vám nelhal…

Přeji vám pohodu pro dnešní den, Pavel Křenovský

Každý chceme něčeho dosáhnout. A proč vlastně ?

Každý člověk chce v životě něčeho dosáhnout. Spoustu věcí se naučit. Něco za sebou zanechat. Mít kariéru, být uznávaný, vydělávat mnoho peněz, užívat si života. Najít někoho správného, kdo nás udělá šťastným. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč to děláme ? Ať se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, celý podtext má jedno společné. Nenaplnění vlastního štěstí. V podstatě se pořád jen ženeme za tím, abychom byli šťastní. Ovšem v tomto máme všichni velký problém, spíše handicap řekl bych. Už v útlém věku školy nám totiž „nabulíkovali“, že štěstí je být úspěšný, mít mnoho peněz a skvělou kariéru. Být nejlepší, protože ten kdo nemá „jedničky“ je v podstatě outsider. 

Prostě nás naprogramovali a my podle programu teď jedeme a nepřemýšlíme nad tím, že nám dali špatnou informaci. Pochopitelně, dělají to tak přece všichni. O to je těžší, se z tohoto snu probrat. Řekli nám, že když ničeho nedosáhneme, jsme v podstatě k ničemu. A tak si žijeme deprimovaní celý svůj život, že někdo se má lépe než my. Že někdo má lepší zaměstnání, kariéru, peníze, vztah. A vůbec si nikdo neuvědomuje, že tito lidé, kteří mají ambice, kariéru, peníze, prestiž a mnoho jiného vlastně nejsou vůbec šťastní. Že to jsou lidé, kteří jsou na tom často hůře než my. Osobně znám mnoho opravdu bohatých lidí, ale ani jeden z nich není šťastný. I když dosáhli vrcholu v kariéře, ve sportu i třeba v osobním životě. Mysleli si, že budou šťastní, ale nejsou. Jsou na tom hůře než ti, kteří „ničeho nedosáhli“. 

Tak se ptám, proč chceme něčeho dosáhnout? Proč vlastně? Abychom byli šťastní? Stejně nebudeme. Naše mysl nás požene neustále dál, až najednou zjistíme, že máte všechno za sebou - jsme staří a zůstanou jen vzpomínky. Opět budeme zase nešťastní. Jak krásný kolotoč. Hledat štěstí tímto způsobem je stejně pošetilé, jako žít v přesvědčení že nikdy neumřu. Já osobně umím pracovat s energiemi. A k čemu ? Myslíte si, že jsem díky tomu šťastnější ? Že je to něco víc, než třeba umýt nádobí nebo napsat takový článek ? Není. Je to jen pošetilá představa někoho, kdo to neumí. Přestaňte toužit po dosažení něčeho. Štěstí člověka není v těchto věcech. Prostě věci jen dělejte pro svou radost. A štěstí? To trvalé štěstí, o kterém byla řeč ? Budete muset bohužel hledat někde jinde. Vím, že jsem vás moc nepotěšil, ale alespoň jsem vám nelhal… 

Přeji vám pohodové pondělí, Pavel