MEDITACE 4.0

Někdy jde život ztuha. Jako vzpruha pro někoho může působit i meditace. Lidé se mě často ptají, co je to meditace a jak se dělá. Asi, že sem plešatej, tak si myslí, že mi tím už slezli vlasy a narostla moudrost. Po pravdě to do dneška stále nevím. Ale vím tohle...

Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je pro všechny současné meditující zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.

Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to meditace. Jsem-li zklamán z vnějšího světa nebo jsem prostě rozhozený z toho, jak věci nejdou dle mého, pak to asi příliš duchovní stav nebude. Prostě věci nejsou podle mého, jsem tedy nespokojený s tímto stavem. Pronikat meditací do hloubek Univerza může být totiž i škodlivé. Když ne pro nás, pak pro Univerzum určitě.

Kdo hledá v meditaci Boha, ať už v jakékoliv víře, bude asi dost zklamán. To, co se mu jako Bůh zjeví je spíše tzv. channeling, neboli přenos jeho vlastních přání do zjevové podoby. Vytváří si sám svého Boha, kterému věří. Jenže Bůh se zjevuje jen svým vlastním způsobem a hlavně pouze ve svůj vlastní čas. Je mu celkem prd po tom, co my lidé zrovna potřebujeme. Na to nám dal rozum a srdce, poraďme si. Meditací chce také mnoho lidí navázat spojení s Bohem. Jenže, pokud jsme všichni děti Boží, pak je to asi jako plavat v oceánu a hledat moře. A necítíme-li jednotu s Bohem při tom, když myjeme nádobí, uklízíme chodník nebo fyzicky milujeme partnera, pak hledat jednotu s Bohem v meditaci ani nemusíme.

Většina lidí se vzteká, když nemají k meditaci své podmínky. No, nikdy nebude nic ideální. Ale můžeme se jen ideálně pokusit být s Bohem ve vědomém spojení. To je meditace.

Meditací se proto nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. To jsou jen její formy. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. Důkazem toho je např. islámský súfismus. Podle Steinera se v současnosti praktikují cca 3 přístupy, neboli tři formy, tři cesty okultního vývoje. Proto existují i tři typy meditace, které vedou ke stejnému cíli, ale liší se navzájem jen stupněm oddanosti žáka k učiteli, což je podle něj základní stupeň určující meditaci:

► Orientální: Meditace, zvané také jóga, je vývoj, při kterém se jednotlivý, na fyzické úrovni žijící zasvěcený člověk stane učitelem, tak zvaným „guru“ (sanskrt. guru – ctihodný, učitel) jiného člověka. Žák se pak úplně (i ve všech jednotlivostech) spoléhá na svého učitele a závisí na něm. To je cesta vhodná pro indickou povahu. Vylíčeného stavu lze nejlépe dosáhnout, když žák po dobu vývoje úplně vypne své „já“ a přenechá je svému učiteli. Učitel musí dokonce dávat rady i při iniciativě k jednání. Evropská kultura takovou oddanost vůbec nepřipouští. V orientálním školení platí přísný požadavek, aby se žák podrobil svému učiteli. Pokyny, které učitel v orientální okultní výchově dává nelze udělovat veřejně. To, co je podáváno jako pokyny, lze rozdělit do osmi skupin: 1. Jama, 2. Nijama, 3. Ásana, 4. Pránájáma, 5. Pratjáhára, 6. Dhárana, 7. Dhjána, 8. Samádi.

►Křesťansko-gnostická: Meditace je vývoj, který staví na místo jednotlivého učitele samotného Ježíše Krista, pro všechny. Cit pospolitosti ke Kristu Ježíši, být s ním zajedno, může nahradit oddanost k jednotlivému učiteli. Ale je nutné, abychom k němu byli teprve dovedeni pozemským učitelem. I zde je člověk na fyzické úrovni v jistém směru závislý na učiteli. Cestu křesťanského školení může žák nastoupit na radu učitele, který ví, co je nutné dělat, a který vždy může při každém kroku napravit to, v čem se stala chyba. Ale velikým učitelem je tu sám Ježíš Kristus. Proto je nutná dostatečná víra v to, že Ježíš Kristus skutečně žil. Bez této víry je citové spojení s ním nemožné. To, co se podává jako zasvěcení, lze rozdělit do sedmi stupňů: 1. Mytí nohou, 2. Bičování, 3. Korunování trnovou korunou, 4. Nesení kříže, 5. Mystická smrt, 6. Kladení do hrobu, 7. Zmrtvýchvstání.

►Rosekruciánská: Nejsamostatnější je člověk při rosekruciánské meditaci (to, ale tvrdí každá liška co si chválí svůj ocásek). Učitel zde není vůdcem, ale rádcem; je tím, kdo dává pokyny, co je vhodné dělat. Zároveň pečuje o to, aby souběžně s okultním školením pokračoval rozhodující vývoj myšlení, bez kterého nelze vůbec okultní vývoj prodělat. Podstatu tohoto rosekruciánského školení lze označit slovy „pravé sebepoznání“. Přitom je nutné rozlišovat dvě věci (a rosekruciánský žák je nesmí rozlišovat pouze teoreticky, ale i prakticky, tj. musí se snažit své poznání uvést do praktického života). Jsou dva druhy sebepoznání: nižší sebepoznání, které rosekruciánský žák nazývá sebezrcadlení; tím se má překonat nižší „já“; vyšší sebepoznání, zrozené sebezřeknutím. Stupně rosekruciánského školení jsou spíše vnitřními stupni a vyžadují, aby člověk pěstoval vyšší duševní život subtilním způsobem. Lze je rozdělit do sedmi skupin: 1. Studium, 2. Imaginace čili imaginativní poznání, 3. Učení se okultnímu písmu, 4. Rytmizování života a dechu, 5. Shoda mikrokosmu s makrokosmem, 6. Pobývání nebo pohroužení se do makrokosmu, 7. Božská blaženost.

Skutečně vystoupit mimo svou bytost znamená zřeknout se sebe. Proto směřuje rosekruciánská výchova k tomu, aby se nižší „já“ dostalo z člověka. V theosofii se podle R. Steinera na počátku jejího působení dělala nejhorší chyba tím, že se říkalo: „Je nutné nehledět k vnějšímu světu, ale zírat do svého nitra.“ To byla velká iluze. Tady člověk nachází jen své nižší „já“, čtvrtý článek své bytosti, který se domnívá, že je něčím božským, zatímco ničím božským není. Abychom poznali božství, je podle rosenkruciánu nutné vystoupit mimo sebe (tím paradoxně posilují své falešné ego).

♥ Meditace 4.0

Meditaci se nestanu duchovnější. Nepřitáhnu si světlo osvícení. Tohle mnozí meditující neradi slyší, protože je jejich pojetí meditace, právě na na prvku forem položeno. Ale sedět 5 minut a nebo celý den, když vytrvale chci osvícení je stejně na prd, jako stát frontu v supermarketu kvůli trendy hračkám. Meditaci nemůžeme chtít. Můžeme jí jen být. A proto se podívejme na meditaci nikoliv z hlediska jednoznačné formy, ale z duálního pohledu. Co v ní hledáme? Podle mne v ní v prvé řadě můžeme najít svou přítomnost.

A právě proto má každá lidská duše má svůj způsob meditace. Můj způsob meditace nebude vyhovovat vám a váš způsob meditace nebude vyhovovat mně. A je jen obrovská škoda pro nás všechny, že se právě tímto způsobem meditace neprovozuje. Jako meditace 4.0. Meditace, jak ji vnímám já, není jen zastavení mysli. To je v podstatě pitomost. Stačí si přeložit slovo "meditation" z latiny. Protože, proč by pro Boha jakákoliv kultura pojmenovala stav zastavení mysli, názvem přemýšlení?

Zbytečné mluvení nebo přemýšlení = meditace, je jedním z mnoha způsobů, jak se vyhýbáme přítomnosti. Ale nemáme v sobě mnohem hlubší minulost, kterou si nepamatujeme a se kterou se neztotožňujeme? Mluvím o nevědomé minulosti, která ovlivňuje náš život prostřednictvím zážitků z dětství nebo dokonce z minulých životů. Náš život je ovlivněn také kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo ? To, čeho se nejvíce bojíme. Zjevená přítomnost. Realita hmoty. Peklo pro všechny abstrahující mysli, které si okamžitě tvoří své vidění světa a realitu stále odmítají.

A tak, jak se v meditaci snažíme odpoutat od vjemů vnitřního i vnějšího světa a proniknout paprskem vědomí jako laserem do mezer mezi jednotlivými myšlenkami, do oblasti nicoty, která v sobě obsahuje okamžik věčnosti, pravdu i nepravdu, jednotu všeho se vším neboli podstatu jevu, události, věci, ale i myšlenky samé, ptám pořád na to samé. Cožpak právě toto není odvrácení se od reality? Jenže my i tím, že se pokoušíme odhalit nicotu, tak stále přemýšlíme. A tato nicota existuje pouze díky našemu přemýšlení! Není potom snaha odvrátit se od tzv. světa "Mája", světa iluzí, největším paradoxem všech dob? Když utíkáme dovnitř sebe sama,, kde si sami sebou a svými channelingovými představami stvoříme nicotu namísto, abychom živě odmaskovali všechny děje, které nám naše nedokonalé smysly neumožňují vnímat v jejich celku, v universu? Prostě žít ve vědomí?

Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké máte vize. Mnozí poměrně často meditujeme právě kvůli budoucnosti. Bojíme se totiž své minulosti a tak před ní utíkáme do představ a meditace je pro spousty lidí vhodným kanálem pro tzv. pozitivní vytváření budoucnosti. Jenže budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace v člověka je velice vzácná, neboť závisí na tom, zda se dokážeme soustředit na přítomný okamžik natolik, abychom se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáme jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li mysl zatížena břemenem minulosti, náš život se nezmění. Minulost se v budoucnu jen opakuje, protože nežijeme v přítomném okamžiku.

Ještě jsem meditaci nepochopil plně a obávám se, že ji pochopím přesně, až budu jednou odcházet z tohoto světa, protože nebudu zatížen jeho nástroji. Ale zatím jsem pochopil tolik, že se domnívám, že když vnímám odrazy bytí světa kolem (pomocí metody 3AXIS) a zároveň si je dovedu transponovat ve své mysli do kontextové komunikace; to jest dívat se na ně nejen z vnějšku, avšak i zevnitř a hledat v nich symboly, skryté významy nevědomí, tak je činím vědomími a tím se spojuji s vnitřkem všech a všeho natolik, jak jsem jen schopen. Současně se díky tomuto odrazu dozvídám o sobě základní GPS souřadnice, jenž ukotvují mé vnitřní nastavení ve vnějším světě. Vím, kde jsem a na co se nyní zaměřuji. Nacházím díky nim svou vědomou pozorností přítomnost. Protože tu mohu nalézt pouze tehdy, když vím, kde jsem. Zvnějšku i zevnitř. Já jsem já.

K tomu nepotřebujete slova. Stačí pohled. Díval jsem se do očí indiánského šamana, s nímž jsem měl kdysi, vést rozhovor. Sedl jsem si tehdy v tee-pee a já tiše seděl, neoslovujíc staršího, čekal jsem na jeho vyzvání. On si zmetek kouřil dýmku míru a nic neříkal. Po chvíli, kdy ze mne opadla nervozita, jsem si všiml, že hovoří. Že už delší chvíli hovoří. Díval se na mne. No nebylo v tom hodnocení, nebylo v tom pohledu nijaké plus mínus, byl v tom jen prostý zájem o to, kdo s ním sdílí jeho přítomnost. Seděli jsme tak tři hodiny. Tři hodiny jsme se dívali jeden druhému do očí. Chvílemi jsme se smáli, chvílemi byly vážní. Byla to úžasný okamžik věčnosti. V tu chvíli sem nevěděl, jak mnoho času uteklo. Měl sem pocit, že to byla chvíle. A světe div se. Od té doby, co jsem byl s ním, jsem se naučil to samé. Když si povídám s klienty či s přáteli, či pracuji s nimi, pak jsem v tom místě, kde jsme. Zajímají mne oni celí, jedineční se vším všudy. A díky tomu ztratí čas svou váhu a běží uvnitř našeho vnitřního pole jinak. Pak se vlomíme do reality a jdeme shánět taxíky. Jak nám to tak rychle uteklo. Tam uvnitř přítomnosti je jediné místo, kde lze uskutečnit jakoukoliv změnu.

Naučit se něco skutečně, můžete jen od lidí, kteří už něčeho skutečného dosáhli. Jedna dáma mne zvala do Tibetu, abych ozvláštnil její výpravu s klienty za duchovními místy a mistry. Poděkoval jsem ji a nikam jsem nejel. Protože jsem měl několik let štěstí, jedno z největších v životě, být v přítomnosti člověka, za kterým jezdí mniši až z Tibetu. A to bylo a je pro mne důležitější nežli výlet.

Nikdo z těch, kteří něčeho v životě dosáhli, vám nebude dávat zvláštní rady ani návody. Oni jsou jen sami sebou a vy, pokud snesete ten jejich zvláštní pohled, se v něm můžete mnohému naučit. V tichu. To je totiž chvíle, kdy vaše duše sestoupí na jedno místo a vy se můžete učit. Jste-li připraveni. A to poznáte.

Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. On pouze věří v Boha, protože nějaký světec, jogín nebo Mistr řekl, že Bůh je, anebo protože četl o Bohu v duchovních knihách. Jedna velmi milující duše se na mne kdysi láskyplně dívala a snažila se mi cosi sdělit, meditovala a snažila se zklidnit a navázat vnitřní spojení pomocí techniky. Seděla na zemi v krásném interiéru hotelového bazénu a kolem ní tekla voda. Ona měla zavřené oči, ničeho si nevšímala a zcela pohroužená ve svojí techniku přiblížení se k druhému byla pohlcená vlastní představou o tom, jak by to vyhovovalo jí. Já jsem jí v podstatě nezajímal. Neotevřela totiž ani oči. Jen si utvářela představu dle svých mylných zkušeností. Já jsem tuto představu následně zklamal. Ne že bych chtěl, ale proto že to nebyla a nemohl být realita. Bylo to jen její přání, které jsem jen nějakou chvíli odrážel, tak že se jí zdálo (zdání, iluze = májá), že mi rozumí. Neříkám, to pro jakékoliv zlehčování její či té situace. Miluji ji dodnes a budu ji mít rád navždy. Jen si nevšimla, že se na ní jen dívám. S pochopením, s láskou, jaké jsem schopen. Nevnímala je, protože viděla jen svou techniku spojení.

Až pochopíme, že největším projevem lásky je pohled do očí toho druhého, bude na světě ráj. Jenže to chce chtít se dívat a vidět všechno, co při pohledu uvidím. A před ničím svým pohledem neuhnout. A tomu já říkám láska.

Ten můj poslední pohled mne naučil tomu, že ty oči, kterými se snažím zahlédnout Boha, jsou ty samé, kterými se Bůh chce dívat na svět. A tak jen vím, že nejlepší meditací je být přítomným. Zatím vedu 4.0.

©️ MZZ

PS: ale MINULOST ani BUDOUCNOST NEMŮŽE ŽÍT ve VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI. V současnosti průmysl 4.0 přetváří celé hodnotové řetězce a propojení. Pokud to je v průmyslu, nelze to pominout ani v duchovnu. Třebas spojení já - Bůh - já. Já - jsem - já.

Proč je stání jedna z nejlepších meditačních praxí?

Další informace naleznete na stránce ROZPOUŠTĚNÍ BRAN

NEŽ USNU, ŠÍPKOVKO...

Když usínám, říkám si, co jsem chtěl ještě říct. Někdy je to potřeba mého ega bohapustě žvanit a někdy zase pokus vyjádřit zájem o dotyčnou osobu, věc či děj. Dnes je to můj zájem o to popsat způsob, jak v sobě najít svůj blok ledu.

Taoisté říkávají, že špatná energie v těle je pocit jako blok ledu. A my, pokud jsme schopni ho najít a rozpustit neboli odhodit to, co je v nás to falešné, poznáme tak, že to, co zbude, je to pravé. Špatná zpráva pro ty, co by se chtěli zbavit těla úplně - i po meditaci vody vám zbude hlava, taky srdce a poštěváček nebo pánské přirození a to včetně análního potvoru. :)

Prostě pokud nemáme hmotné tělo v němž se mohou bloky energie projevit nemůžeme je identifikovat. A když je neumíme identifikovat, neumíme postoupit dále. Nemůžeme. Jsou cca 4 identifikační znaky, podle kterých lze poznat blok energie v organismu. 

1. SÍLA. Každej průměrně praštěnej občan planety Země touží po tom být silný. nebo jste snad někdy viděli v TV reklamu na slabost? Většinou ne. Podsouvá se nám, že v tomhle světě, když je člověk slabý je neschopný a k ničemu. A my si projevy síly často zaměňujeme s projevy ega. Toho části naší osobnosti, individuality, která má na starosti právě tento kontakt. Tao nepoužívá slovo ego jen k označení síly. Tao říká, hlas ega a síly, kterou sebou nese my slouží k tvorbě světa, takového jaký ho chci mít, bez ohledu na překážky, jenž budu muset podstoupit a překonat k jeho dosažení. To tvoří také velký zpětný tlak na srdce a celkový stres v těle. Obzvláště umínění lidé si mnohdy připadají ti nejsilnější, že? 

Tao říká, pokud svou sílu máš, potom si ji nevšímáš. Obecně to znamená, že když se vše daří, cítíte se dobře a přirozeně. Energie v těle totiž protéká hladce. Pokud sílu cítíš, pak se již přepínáš. A není to jen posilování s činkami. Když se lidé při kreativní tvorbě upnou všechny své myšlenky na nápady, na to, co zrovna tvoří a jsou přesvědčeni, že jen toto je jediná pravda, taktéž jednají z pozice síly. Otázka tedy zní: “Kde vyvíjíš v životě velké úsilí? V jaké oblasti přetěžuješ tělo? V jakých životních podmínkách jsi pořád přetížený?, rozčílený a frustrovaný?

Pokud je tedy přítomen pocit síly je systém v nerovnováze. Rovnováha je, když není přítomen žádný po-cit. Tím se dává možnost tomu, aby se tady a teď, v nás, zpřítomnila LÁSKA. Aby vystoupila ze stínu, kam ji zdůrazněním pocitu síly zaháníme.

2. NAPĚTÍ. Slovo, pocit, tělesný stav skoro vždy související s bojem. Hledá hodnocení. Hledá nadřazenost jednoho nad něčím jiným. Rozčílení je příklad vyjádřeného napětí. A většinou na naprostou blbinou. Nebo zase někdy něco porušilo hranice na kterých ty osobně lpíš a ty chceš, aby to vše zůstalo neporušené. Dvě síly táhnou zcela v opačném směru. Zatímco rozčílení ven je projevem energie jang, je potom deprese projevem energie jing. A stejně hluboce zraňující a silná jako vztek. 

Ale dokážeme se zastavit a nahlédnout do sebe dovnitř a vnímat, zda naše vnitřní napětí v sobě nese závist (jang) nebo zármutek (jing)? Co tedy způsobuje napětí v těle? Co je za tím protichůdným tahem, který způsobuje, že jsem tady, ale chci být tam? Chtěl bys být tímto nebo jiným člověkem? Nepřehlížejme boje, které se odehrávají v našem těle. Některé svaly mají tak jemné uzlíky, že jim je napětí sváže ve vzájemně opačném směru. A srdce je vlastně taky jen hladký sval, že? Možná, by stačilo si jen dovolit vnímat své napětí a připustit ho. Nicméně mu nedávat prostor, aby nás ovládala a spouštělo následné emocionální reakce. 

3. NĚCO NENÍ V POŘÁDKU. Náš vnitřní svět je stejně hluboký a obrovský jako ten vnější. A my si neuvědomujeme obrovské množství obcházek, zatáček, objížděk, slepých uliček. Třebas v děloze jsme zachytili vše, co se dělo s naší matkou. pak jako děti, když jsme neuměli použít jazyk. Pak je toto vše v nás naštosováno a my ani nevíme odkud to pochází. Asi i z toho pramení u některých jedinců touha po rodinných konstelacích. Prostě pokud na matku někdo křičel nebo jen prožívala stres z čehokoliv, prožívali jsme jej s ní. A to stejné platí i pro její spokojenost či orgasmus. Tato situace nás vzrušila, případně rušila. Nastavila senzory našeho vnímání jinak. Citlivěji. V mozku jsou milióny spojení, synapsí. A tyto zážitky jsou spojeny s tzv. rohem hojnosti, to jest útvarem, který zachytává vše, co z našeho pohledu není tzv. “v pořádku”. Něco o čem jen podvědomě cítí, že není zcela v pořádku se stane součástí tvých skutečných zážitků. A když my lidé neumíme určit, co nás zneklidňuje, začneme se cítit frustrovaní nebo bezmocní a to nás vede k útěku do područí mocných sil. Drog, chlastu, silnějších a tedy i intenzivnějších zážitků tak, aby jen přehlušili to, co nás zneklidňuje. A po tom, co zbude, bude už jen deprese. A proto je nutné, ne jen dobré, tyto pocity umět prožívat v sobě a odhalovat je ve vědomí, i když se nám zdá, že nevíme odkud přicházejí. Evolučním paradoxem je, že tyto pocity, které vzbuzovaly strach ze síly, bolesti a napětí světa kolem se přepíší do našeho podvědomí, do území našich stínů tak, že my nevědomky kopírujeme jejich dráhu mnohdy více než polovinu života.

Vědomá přítomnost v tom, co cítíme, to je klíč. Někteří lidé mají vše, co by z pohledu druhých měli mít mohli a co by chtěl mít každý a přesto se nezdá, že to nějak pracovalo k jejich prospěchu, že? Máme úžasnou paměť, uzavřenou hluboko v systému těla. A ta absorbuje vše, stejně jako Bůh. A my jsme jen jeho odrazem v hmotě. Do slova. Osobně se domnívám, že Eden byla zahrada klidu a pokoje, kde nebyl povolen boj proto,že se zde zrodilo vše. Zrod a k němu je třeba klid. Některé kultury mají dodnes pro budoucí maminku obydlí postavené kousek mimo běžný chod vesnice. Starají se o to, aby k ženě docházely jen poklidné energie a láskyplné prostředí přijetí. Aby energie, která tvoří budoucí dítě byla taktéž poklidnou. Aby v okamžik porodu, kdy je systém vystaven tlaku proběhlo vše hladce a výsledkem pak byl živý a citlivý jedince, který se nemusí bát pocitů, že něco není v pořádku a on neví co to je.... :(

4. STAŽENÍ. Náš svět se dělí na lidi, kteří žijí a na ty, kteří spí s otevřenýma očima, které žijí ve svém nevědomí. V světě zvaném “májá” či “pierce the veil”. probudit se do reality života můžeme jedině s láskou. S uvědoměním si její “síly” v našem životě. Síly bez síly. Úsilí bez úsilí. Wu-wej. Konáním bez konání. Ten, kdo se probudí, zjistí záhy, že v jeho životě chybí napětí. A to je také důvod, proč se mnoho lidí i po několikeré zážitku osvícení, opět vrhne do svého “spánku”. Je to jistota a z ní pramenící klid, který si dovedou připustit. 

Ego, stres, strach ze života - to je stažení. uzavření svalu a tepny a zmenšení přívodu krve a kyslíku a živin k orgánu. Skoro všechny nemoci jsou vlastně jen uzavřením těla. Jak tomu všemu předcházet? Jak si pomoci se životem? A tím i těm druhým? Soustřeďujme svou pozornost na tyto bloky. Zkusme chvíli sedět, můžete tomu říkat meditace nebo sedět u stolu a řídit auto a přitom pozorovat tělo, jak se chová. Naučme se rozeznávat jestli něco není zcela v pořádku. Vaše uvědomění vstoupí do pevné hmoty energie tělesně se projevujícího bloku, který je většinou jako zmrzlý kus ledu a tímto postupem jděte směrem dovnitř = nasměřování vaší energie pozornosti, až pak místo blokace změkne. Taje. Taková je síla lidské pozornosti. Až dosáhnete centra blokace. Tím změníte blok ledu na vodu. Jak zmrazená energie pluje tělem, vy se nenechte strhnout proudem a zůstávejte na témž místě. 

Pak pomalu z onoho bývalého bloku, z jeho středu rozšiřujte vědomí tak, aby se stalo součástí těla čchci, to jest rozšiřujte svůj energetický prostor, aby přesáhl vaše fyzické tělo mimo vaši kůži, tak cca 10 - 15 cm od povrchu těla. Tím přeměníte vodu na plyn. Neboli energie, která byla dosud ve vašem těle v pasti se uvolní. A plyn opustí blok vašeho těla a rozplyne se do prostoru. Bude-li chtít. Tato rozpouštěcí a meditační technika MUSÍ být doprovázena pocitem. Nikoliv zrakovou představou v těle, se zrakem často pracuje vizualizace, ale to jde o meditaci ohně. Vnější rozpouštění a meditace vody není vůbec o vizuální zkušenosti; jde o CÍTĚNÉ VNÍMÁNÍ energie v těle, stejné jako když držíte v ruce kostku ledu než se rozpustí. 

MZZ na motivy knihy Bruce Frantzise - Tao vysvobození, nakl. Fontána 2011

hudba: Jiří Schelinger - Šípková růženka - https://youtu.be/gpnYdXV4uxs

MEDITACE 2.

Provádět toto meditační cvičení deset minut až půl hodiny jednou nebo dvakrát denně je pouze věcí zvyku, neboť člověk si na ně poznenáhlu přivykne jako na součást svého normálního života. Po čtrnácti dnech bude cvičení trochu snadnější, v dalších týdnech ještě snadnější, až konečně časem toto cvičení ovládnete. Dokonce i člověk, žijící velmi rušným životem, může do svého každodenního programu vsunout toto cvičení, takže se mu stane přirozeným jako jeho jídlo. Utvořte si tento zvyk, přísně ho dodržujte, a cenu jeho působení jistě pocítíte ve svém vědomém pokroku.

Duchovní vývoj nemá být onou náhodnou věcí, jak tak často mezi námi bývá, nýbrž pevným a vážným úsilím. Ukázněné a pravidelné denní cvičení meditace přirozeně povede k pokroku v tomto umění. Jinými slovy řečeno: jak budete touto metodou pokračovat, zároveň bude zapotřebí méně a méně námahy k dosažení téhož výsledku. Pokrok je úměrný cvičení.

Meditace bude nejúspěšnější, když se bude cvičit pravidelně každého dne, spíše nežli příležitostně a nepravidelně, protože je něčím, co se do nás postupně vstřebává denním úsilím. Denní cvičení klidu mysli musí být prováděno tak pravidelně, jako pravidelně jíme. Zvyk vládne našim životům. Člověk, který se naučil tajemství tvoření zvyků, je schopen ovládat to, co ovládá život. A ten nejlepší zvyk, jaký člověk může vytvořit, je zvyk meditace. Chtěl bych nejen zdůraznit, ale až přemrštěně zdůraznit význam, hodnotu a naléhavou nutnost tohoto zvyku. Začas poznáte, že denní období klidu mysli se pro vás stane radostí, na kterou se budete vždy těšit, místo aby bylo disciplinární povinností, jak by se snad na první pohled zdálo, a tuto chvíli si ničím nedáte vzít.

Dalším bodem, který musíme vzít v úvahu, je, že jisté fyziologické a psychologické podmínky je radno zachovat, chceme-li úspěchu dosáhnout s menšími obtížemi. Pohodlná pozice těla nám usnadňuje uklidnění mysli. Tělesné nepohodlí vede k zneklidňování mysli. Tělesný klid je první branou ke klidu mentálnímu. Pohodlná a příhodná poloha těla uklidní mysl a umožní nám započít úkol stažení se do sama sebe. Jděte každého dne do téhož tichého pokoje nebo na totéž tiché místo, pokaždé zaujměte tutéž židli nebo seďte na téže posteli. Seďte vzpřímeně. Takto se tělo samočinně vhodně uvolní, až nakonec nebude klást odpor vznikajícímu vlivu Duše. Meditace se lehčeji cvičí a přináší lepší výsledky, když si přizpůsobíme správné podmínky. Zvolte si dobu, kdy nebudete vyrušováni, kdy vaše okolí je tiché, kdy žaludek a zažívací orgány jsou v klidu, kdy se tělo cítí v pohodlném stavu a kdy počasí není bouřlivé. Můžete-li, vyplňte svůj nejlepší pokoj květinami a použijte jemného vykuřovadla. Na stěny dejte pouze obrazy povznášející a jasných barev. Nechť se tyto čtyři stěny stanou svatostánkem, aby vám pomohly setrvat na chvíli se vznešenými věcmi, a snažte se onen pokoj udržet pouze pro svoji osobní potřebu, pokud je to možné, jako místo k meditování, modlitbě a studiu duchovních věcí. Zanedlouho ponese neviditelný otisk vyššího života, takže, jakmile do něho vstoupíte, spadnou z vás starosti a mrzutosti světského bytí. V každém případě si zvolte místo, kde můžete setrvat v nerušeném klidu, kde není žádný hluk a kde vás nebudou znepokojovat zvířata a hmyz, a kde se cítíte v souladu a míru. Jestliže nemůžete splnit všechny podmínky, pak se snažte splnit jich co nejvíce.

Prvním pravidlem je tedy vyznačit si malý úsek života, kdy se můžete bez starostí a bez vyrušování věnovat provádění nutných cvičení. Můžete začít s deseti minutami, ale snažte se prodloužit tuto dobu na půl hodiny, jakmile budete cítit, že to dokážete bez přílišné námahy. Půl hodiny denně je dlouhá doba pro průměrného člověka Západu, aby ji strávil v meditaci, ale není radno pokusit se cvičit delší dobu, leda pod dohledem kompetentního učitele!!!

Navrhl jsem, aby bylo zvoleno jitro, je však zcela možné, že existují okolnosti, které tutodobu vylučují. V tomto případě další nejlepší dobou je západ slunce, neboť v této době je mysl schopna rychleji se navrátit do svého vnitřního klidu než během denní činnosti. Soumrak má tajemnou vlastnost, která jej spojuje s velkými duchovními proudy, které příroda uvolňuje v pravidelném rytmu. Jestliže je doba brzy zvečera vyloučena, pak další možností je cvičit právě před spaním. V případě, že se vám ani jedna z těchto tří dob nehodí, musíte se potom uchýlit ke kterékoliv půlhodině, kterou můžete uloupit ze svého každodenního rozvrhu. Zlomek času, který jste si oddělili pro tento vyšší účel, musíte využít způsobem, který jej zcela odpoutává od jiných činností denních. Místo abyste se zaměstnávali něčím, co vaši pozornost táhne a poutá k vnějším záležitostem, musíte se snažit pustit z mysli tyto záležitosti a osoby, zapomenout na ně, jako by nikdy nebyly existovaly, a snažit se ovládnout své myšlenky a city ideálem vnitřního klidu jako svým cílem. Až dosud jste snad věnovali všechnu svou pozornost světu vnějšímu. Člověk, který chce poznat sama sebe, musí tento postup obrátit a v pravidelných obdobích odvracet pozornost k prozkoumání světa vnitřního. Ten, kdo by se chtěl pokusit poznat toto Nadjá, musí se naučit stáhnout se do své mysli, jako se stahuje želva do svého krunýře. Pozornost, která byla až dosud roztříštěna na řady vnějších předmětů, musí být soustředěna na jediné vnitřní ohnisko.

My, lidé dneška, jsme počali krotit přírodu, ale ještě jsme se nenaučili zkrotit sebe. Myšlenky nás štvou a trýzní svým množstvím; v noci nás trápí, probouzí, a ve dne se na nás v hojnosti věší. Kdybychom se jenom naučili tajemství jejich zvládnutí a potlačení, mohli bychom potom vstoupit do nádherného odpočinku, do míru, který, jak napsal Pavel, „se vymyká chápání“. Neboť našich pět smyslů lne k hmotnému světu jako lep; touží po kontaktu s ním ve formě věcí, lidí, knih, zábav, cestování a činností všeho druhu. Tohoto nepřítele můžeme zabít jen v okamžiku, když smysly jsou v klidu. Jakmile pomyslíte na uskutečnění klidu mysli, smysly se okamžitě počnou bránit; volají po opaku. Říkají vám: „Chceme zůstat v našem vlastním fyzickém světě, který známe; bojíme se tohoto vnitřního duchovního světa tajemství a meditace. Pro nás je přirozené lnout k fyzickému světu.“ A tak se snaží ze všech sil, aby vás zdržely připoutané
k hmotné sféře; a to je pravá příčina vaší myšlenky, že je vám meditace odporná, a to je důvod, proč se jí aspoň snažíte vyhnout, když přijde doba, kterou jste si pro ni vyhradili. Jsou to vaše smysly, které ji nenávidí. Nikoliv vy; a proto proti nim bojujte a snažte se je ovládnout. Nejprve přijde mentální snaha, pak teprve klid mysli. Ovládnout mysl znamená ovládnout sama sebe. Duse, která si umí podrobit vždy povstávající tříšť myšlenek, umí si obléknout uniformu kapitána a přimět celou svoji podstatu k plnění svých rozkazů. Sila udržet jistý sled myšlenek s velkou houževnatostí, chopit se ho drápy škorpióna a nepustit ho je silou koncentrace a dělá z nás člověka. Vládcové myšlenek jsou pravými vládci člověka. Jste slabí ve svém soustředění? Pak krátkým každodenním cvičením se můžete stát silnějšími. Ten, kdo se o to pokouší každodenně, třebaže jen půl hodiny, začas ovládne své toulající myšlenky.

►►►Varování: Jestliže s mystickým cvičením je spojena morální slabost, výsledkem není pozvednutí mysli do duchovnosti, ale úpadek do psychické nemoci. Cvičení meditace bez VLASTNÍ VNITŘNÍ ETICKÉ OCHRANY může vést k sebeklamání, halucinacím nebo dokonce k šílenství!!! Proto by se žák měl spíše NEJPRVE POKOUŠET o pečlivé zlepšování svého charakteru, než hledat rychlou a snadnou cestu, vedoucí k okultním zkušenostem. Ta ho snadno zničí.

Paul Brunton

MEDITACE 1.

Svrchovanost v přírodě byla přidělena tichým silám. Měsíc nečiní nejmenšího hluku a přitom vzdouvá milióny tun vody přílivu a odlivu sem a tam podle svého rozkazu. Neslyšíme slunce vycházet ani zapadat. A tak také první svítání největšího okamžiku v životě lidském přichází tiše a nic tu není, co by ho oznamovalo světu. Jen v onom tichu se rodí poznání Nadjá. Veplutí lodi mysli do laguny ducha jest nejjemnější věc, kterou znám; jest tišší než příchod večerní doby. Pouze v hlubokém tichu můžeme slyšet hlas duše; argumentace ho pouze zastírá a mnoho slov zaráží jeho příchod. Až chytíte rybu, můžete se o ni rozdělit, ale dokud máte udici vrženu, mluvení pouze přerušuje kouzlo a rybu zastrašuje. Kdybychom se mohli méně zaměstnávat činností hrtanu a více činností hlubší mysli, mohli bychom dosáhnout něčeho, co by stálo za to. Řeč je pouze přídavkem, a nikoliv povinností. Být je přední povinností člověka. Život nás učí tiše, zatímco lidé pronášejí své příkazy hlučnými hlasy.

Skrytý poklad našeho pravého Já je v nás, může však být vyzdvižen jen tehdy, když bude mysl tichá. Slova pouze narážejí na tuto skutečnost, ale nevysvětlují ji, nemohou ji vysvětlit. Pravda je stavem bytí, nikoliv souhrnem slov. Nejobratnější argument není žádnou náhradou osobního poznání. Musíme udělat pokus, jestliže chceme získat zkušenosti. Slovo Bůh je pro mne bez významu, jestliže sám v sobě se nemohu dotknout Absolutna; jen potom ho mohu umístit do svého slovníku. Trochu cvičení nás dovede daleko. Celé řady přednášek nevysvětlí skeptickým smyslům, stovky knih nemohou odhalit vnitřnímu zraku to, co odhalí ti, kteří se věrně a odhodlaně budou řídit metodou, načrtnutou zde.

Chcete-li důkaz o svém božství, naslouchejte svému Nadjá, neboť onen důkaz je uvnitř vás. Vyberte si chvíli ze svého volného času, ve které se uzavřete vůči hlučnému ruchu světa a vejděte na chvíli v odloučenost; potom trpělivě a pozorně naslouchejte zprávám své duše a vlastní mysli, a to způsobem, který zakrátko vysvětlím. Opakujte toto cvičení denně a jednoho dne k vám onen důkaz ve chvíli vaší osamocenosti přijde. A s ním přijde nádherná svoboda, kdy jho člověkem stvořených teorií a skepticismů od vás odejde. Naučte se dotýkat se svého Nadjá a nikdy víc již nebudete vtaženi do oněch bezcenných kroužků, kde lidé zdvihají prach teologických argumentů nebo tropí hluk intelektuální debatou. Tímto způsobem nakonec rozřešíte pro sebe onu otázku nezávisle na mínění jakékoliv knihy, ať je jakkoliv stará nebo posvátná.

Někteří lidé to nazývají meditací. Toto slovo je tak dobré, jako kterékoli jiné. Zamýšlím však popsat způsob meditace, která se ve svém základním principu liší od většiny metod, o kterých jsem se kdy dozvěděl; přiléhavěji by se mohla nazvat klidem mysli. Jediný způsob, jak pochopit význam meditace, je ji cvičit. „Čtyři tisíce svazků metafyziky nás nenaučí, co je duše,“ zvolal Voltaire.

Meditace je na Západě téměř ztraceným uměním. Málo lidí ji cvičí a mezi tím málem je jich ještě méně, kteří vědí, co dělají. Zvyk vyhrazení krátkého času pro meditaci každého dne, pro každodenní utišení mysli, se v dnešní době v životě západních národů nevyskytuje. Hypnotická síla vnější existence lpí pevně na našich myslích a jako pijavka lpí na lidském těle. Bránící se vědomí já najde spoustu výmluv, a to dobrých, proti zahájení tohoto cvičení a proti pokračování v něm, když již bylo započato. Osobnost ho shledává nezáživným, prázdným, nebo příliš namáhavým. Počáteční boj o přemožení bránícího se mozku, který nechce vejít v klid je snad nejtěžší, musí však být vybojován. Přitom je to zvyk nesmírně důležitý, jehož užitečnost nelze ani slovy vyjádřit a jehož zanedbání vede k trápení a bolesti. Za všedními malichernostmi denního života je krásnější a vznešenější bytí. Ať sebevíce odporujeme tomuto božskému volání ve dne, nemůžeme zabránit návratu k vnitřnímu já v hlubokém bezesném spánku. V té době jsme v zajetí duše; těšíme se odpočinku v naší vlastní podstatě, ačkoliv bezvědomě. Je to zarážející myšlenka, ale je výrazem vysoké filozofické pravdy.

Přitom však metoda meditace může být jednoduchá. Nemusí být komplikovaná zbytečnostmi, ani ochromená frázemi, které zatemňují mysl. Vyučovalo se již různým systémům meditace a různé jógické cesty byly popsány jak ve starých, tak i moderní době. Technika k dosažení sebepoznání, která je zde navrhována, se nedá zařadit mezi tyto existující kvalifikace. Umění tázavého sebezpytování stojí samo o sobě ve své jednoduchosti, jedinečnosti, originalitě a síle, ačkoliv přirozeně má několik styčných bodů s jinými systémy. Netvrdím, že dává cestu nejlepší, ale tvrdím, že nám dává rychlejší a bezpečnější prostředek k dosažení duchovního sebepoznání něž většina cest, které znám. Různá odvětví jógy, hluboké to, ale komplikované cesty indické, jsou výborná, když o nich uvažujeme ve vztahu k lidem a době, kdy byla dána, avšak ve vztahu k západním národům a moderním potřebám jsou příliš nepraktická, vyjma pro několik málo lidí. Toto tázavé hledání pravého Já je nejjednodušším systémem meditace, který znám, a proto se nejspíše hodí pro pilně zaměstnaného člověka dnešního věku. Je snazší k pochopení a jednodušší ke cvičení nežli komplikované systémy východní jógy. Každý, kdo chce poznat pravdu o své podstatě, je může s prospěchem cvičit.

Když se ráno probudíte a vykoupete, je vaší první povinností – a obyčejně nejvíc zanedbávanou – která vás očekává, vejít do kontaktu se svým pravým Já. Většina lidí však myslí nejdříve na svoje přítomné starosti, na práci, kterou mají vykonat, nebo na osoby, s nimiž se mají brzy sejít. Jejich první myšlenky patří jejich činnosti a problémům, místo aby získali onu moudrost, která má inspirovat všechny jejich problémy. Když Ježíš řekl: „Hledejte nejdříve království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno, „nedával nám tím pouze povšechné pravidlo, nýbrž pravidlo platné pro každého. Navždy.

Použití jeho slov „Dejž nám dnes“ v modlitbě Otče nás je význačným ukazovatelem, že radil svým následovníkům, aby se modlili nebo meditovali ráno. Pro tuto radu existují hluboké psychologické důvody. Můžeme stanovit notový klíč k celodenní činnosti postojem, který zaujmeme v první hodině po probuzení ze spánku. V této době denní činnosti a tužby ještě nerozrušily mysl. Jestliže jako první věc každé ráno budeme hledat toto království a obětujeme tomuto hledání trochu času, naše práce nebude trpět a naše problémy nebudou zanedbány. Neboť tímto hledáním vytvoříme proud duchovní moudrosti a síly, který bude plynout pod naší celodenní činností a našimi myšlenkami. Cokoliv budeme dělat, budeme dělat správně, ať dojdeme k jakémukoli rozhodnutí, bude to rozhodnutí správné, neboť bude plodem klidnějšího a hlubšího myšlení. Ti, kteří považují za bláhovost věnovat se svému duchovnímu postoji dříve, než se věnujeme svým světským zájmům, kladou druhořadé věci na první místo a prvořadé na místo druhé. Pro ně, jak říká indické písmo: „Není klidu ani na tomto světě, ani na onom.“ Ať tomuto cvičení k inspiraci života věnujeme pět minut nebo pět hodin, nikdy nás nezklame a vždy nám nakonec přinese pozoruhodnou odměnu.

Což není nalezení mentálního klidu a vědomí vnitřního ovládání hodno této čtvrt až půl hodiny denně?

Paul Brunton

JEDNOTOU BYTÍ

"Pozná-li celý svět, že krása je krásou, je tím zároveň zviditelněna i jeho špína."

Vycházíme-li z přesvědčení založeného na poznání mysli, zkušeností rozumu a atp., pak mnohdy vynecháváme tu druhou kvalitu, která má k celému celku, také co říci. Srdce. Jednota bytí, jednota člověka a světa je jednotou založenou na paradoxu protikladů. Stromy, živočichové či rostliny nevědí nic o kráse a ošklivosti, prostě existují v souladu s věčností a bez předsudků. Jen člověk je schopen umožnit všemu kolem pochopit jednotu v dualitě protikladů (krása x ošklivost, muž x žena, život x smrt) a to zároveň. Jen on umí vnímat celou skutečnost. Oba protiklady a to zároveň. Tělo má své hranice a někde končí, že? Má hmotnou podstatu. Stejně tak obsahuje něco, co tyto hranice popírá, není tvořenou hmotou a je nekonečné a beztvaré.

Jako třebas partneři. Soupeří o to, kdo bude mít v jejich společném životě "pravdu". Ta však neexistuje mimo ně a jen v jednom názoru, ke kterému se jeden snaží druhého (mnohdy celý život) dovést. Existuje vždy uvnitř v jejich jednotě projevené dvěma těly, dvěma srdci, dvěma svobodně vyjádřenými názory. Nechme protiklady existovat společně. Ony se totiž vzájemným působením neruší, ale posilují. Tím, jak ukazují světu svou jedinečnost prožívanou ve prospěch druhého, tvoří jednotu. I vy můžete zkusit přestat mít tu ochromující nutnost mít vždy pravdu a dávat ostatním najevo, že jsou to oni, kdo se mýlí. Proto je tak nesnadné i meditovat. Tak, aby se jednoznačným cílem meditace stal náš mnohoznačný život. Jak paradoxně tyto jednoznačnosti ve svém životě vymýtíte, dojde k spojení všeho ostatního v jednotu a vám přijde už navždy zbytečné se ztotožňovat s jakýmkoli jedním postojem. Jste schopni zaujmout jakýkoliv postoj, podle probíhajícího přítomného okamžiku. A to je pro život stejně důležité jako život sám. Prostě žijte. V dobré víře. S láskou. MZ

hudba: http://youtu.be/1GOLAWeHgE4

JIDAM

"Za starých časů před vytvořením Chaosu se lidé podíleli na nerušeném míru, který patřil celému světu. Tehdy byli jin a jang v souladu; nevzrušeně probíhal jejich klid a pohyb; čtyři roční období měla svůj určitý čas; ani jedna věc se nepoškodila, ani jedna živá bytost neukončila svoji existenci. Lidé měli schopnost poznávat, ale neměli možnost ji využít. Byl to stav dokonalé jednoty." - neznámý čínský mistr

Oba svrchované protiklady v podobě mužského a ženského principu jeden bez druhého nemohou existovat a splývají v jednotu, která již neobsahuje protiklady. Lidé se ve spojení protikladů anima - animus (muže a ženy) snaží nalézt jednotu, kterou podvědomě hledají jako trvalý zdroj štěstí a lásky. Jednota se jim po jediném kratičkém zlomku času v okamžiku sexuálního vyvrcholení rychle vzdaluje a vyprchává. V této fázi chápání protikladů anima - animus je vrcholem vztahu dvou osob jejich spojení a z něj vzešlé dítě, které se stává pouze chvilkovým symbolem celosti. Pak nastupuje i ono tuto cestu.

JEDNOTA. Tolik hledaný stav bytí, že nás od něj samotné jeho hledání vlastně odvádí. Jednotu lze nalézt pouze v sobě. Ve svém srdci. No jo, ale jak? Jednotu tvoříme. My jsme jednotou. V celém známém vesmíru krom nás zatím není bytost, která by uměla vyvažovat protiklady a tím přivádět sebe i okolí do harmonického stavu. Jak to udělat? Učit se vnímat oba dva protiklady zároveň bez jejich hodnocení naší myslí. To je sjednocení. To je chvíle, kdy můžete poznávat, ale své poznání krom své hlavy již nemáte, jak využít. Snad v sjednocení vlastní mysli? Bez hodnocení! Tím, že ji svedete do svého srdce. Svádět myšlenky svým srdcem? Intimní vztah? A ano i se sexualitou to má, co do činění. Dotknete-li se někoho intimně tělem se srdcem, které je takto sjednocené, pak mu dáváte velký dar. Pro ty, co nikdy nepochopí meditaci lásky je tato formulace častou výmluvou, proč stále střídají partnery, ale na sjednocené srdce si jen hrají. Hledající jen chvilku sjednocení, avšak jen z jednoho úhlu pohledu. O svého "partnera" zájem ve skutečnosti nemají. A vlastně tím pádem ani sami o sebe.

Ti, kdo si hrát přestali a dospěli k rozhodnutí vidět i vnímat obě role, oba prvky, obě možnosti bytí zároveň se vydali na cestu utrpení. Pravý život je totiž utrpení mysli. Protože se v něm musí mysl vzdát všeho, co ji dosud naučili. A tak nehledejte a nepřivádějte utrpení do života tím, že si budete vytrvale stát na svém. Můžete žít jen pro jednu myšlenku. Jedna myšlenka však není jednota. To je chabé IQ. Stojíte jen na jedné noze. Pak se převážíte a upadnete na hubu. Vašemu srdci bouchá jen jedna komora. Dopadne to tachykardií a infarktem. Utrpení se není možné zbavit tím, že se někdy někde nějak rozpustíte. Jejím opuštěním a zanecháním, osvobozením se a neulpíváním na něm. Právě toto nemůže nikdy fungovat, protože vyšlo-li z nesjednoceného srdce, pak ten koloběh, z něhož utíkáme hledat jednotu, zase jen podporuje.

K tomu, aby se člověk probudil do jednoty potřebuje celkem 4 stavy mysli:

* bdělé vědomí
** spánek
*** hluboký spánek 
**** čtvrtý stav (je možný dosáhnout např. díky energiím sexuálního orgasmu) - mysl pak funguje trvale v extázi

No tak milí meditující, asi nyní nad tímto textem přemýšlíte... co tím chtěl básník vlastně říci? No, že všichni sexujeme, jak vzteklí ve jménu já ani nevím čeho všeho a povznášíme se svou energii až k nevím čemu, ale nenaučíme se nejprve základy. Neučíme se žít v bdělém vědomí (zlatý jazyk poznávání vnější reality 3AXIS VISUAL language). Neučíme se chodit brzy spát, aby náš spánek mohl v klidu přejít v hluboký očistný spánek. No a teprve pak by sem pracoval s dechem, meditací a realitou sexuality. Že to máte taky obráceně? No a co to zkusit prostě změnit? Co když ten tzv. obyčejný život v sobě skrývá posvátné kořeny nejhlubšího osvícení? Co když spánek a jeho cykly nabíjejí naše vědomí k pobytu v bdělém stavu, protože tento život pak stojí mnoho energie? Ani ne pro život sám, jako pro vyrovnávání protikladů v něm. Jakmile jste totiž nevyrovnaní, přenášíte svou nevyrovnanost na kohokoli kolem sebe, o partnerovi a dětech nemluvě.

Nemeditujte pro vyrovnanost. Žijte bděle, spěte a milujte se tak, abyste byly vyrovnaní a mohli jste svobodně meditovat. S láskou. MZZ

hudba: ONE - http://youtu.be/ZpDQJnI4OhU

Meditace ZÁVĚŤ

Meditující lidé mohou produkovat nadlidskou energii, ukazují výzkumy

Energie vydávaná lidmi, kteří dosáhli pokročilého stupně meditační praxe, je podle závěrů vícero studií mnohonásobně větší, než je tomu u obyčejných lidí. Rozdíly jsou v řádech sto až tisícinásobků běžných hodnot.

Na několik takovýchto studií se podívejme blíže.

1. Nepochopitelně silné gamma vlny

Neurochirurg Richard Davidson provedl v roce 2004 studii na tibetských mniších, aby změřil jejich energii.

Davidson testoval dalajlámovy nejpokročilejší mnichy, kdy každý z nich měl 15 až 40 let praxe v meditaci. Vědec měřil gamma vlny vyzařované jejich mozky pomocí elektroencefalografu (EEG) a magnetické rezonance. Zároveň došlo ke zkoumání kontrolní skupiny deseti studentů, jež neměli s meditací žádnou předchozí zkušenost.

Gamma vlny jsou popisovány jako „jedny z nejdůležitějších elektrických mozkových vln s nejvyšší frekvencí“. Tvorba mozkových gamma vln vyžaduje, aby tisíce nervových buněk pracovaly najednou za obrovských rychlostí.

Výsledky ukázaly, že někteří z mnichů vytvářeli činnost gamma vln v tak silné míře a vysoké amplitudě, jaké nebyly v dějinách dosud zdokumentovány. Také pohyb vln byl daleko lépe organizován než u nemeditujících účastníků výzkumu.

Prokázalo se, že meditace může mít za následek přerozdělení šedé kůry mozkové a předejít jejím ztrátám. Úbytek šedé hmoty má dopad na četné duševní funkce, jako ovládání emocí, impulzů, myšlenek a pohybů. Je to dáno tím, že nucleus caudatus (část nervové uzliny, pozn. red.), který tyto a jiné funkce ovládá, se nachází v šedé kůře.

Buddha Tchien Tchan v Hong Kongu. (Shutterstock)

2. Qigongoví mistři vyzařují infrazvukové vlny 100 až 1000krát silnější než u normálních jedinců

V roce 1998 provedla profesorka Lu Jan-fang a několik desítek amerických vědců výzkum qigongových mistrů v Číně. Qigong (čti čchi-kung), který zahrnuje mnoho směrů a odnoží, je staré čínské cvičení zaměřené na zušlechťování vnitřní energie pomocí poklidných pohybů a meditace. Podle mnohých praktikujících má qigong léčivé účinky. Je také uznáván jako funkční součást tradiční čínské medicíny.

Tým vědců zjistil, že qigongoví mistři dokáží vydávat silné přívaly infrazvukových vln, 100 až 1000krát silnější než u průměrných jedinců. Dokonce i začátečníci vykazovali po několika týdnech tréninku hodnoty infrazvukových vln pětkrát silnější než před začátkem tréninku.

Podobná studie na Pekingské vysoké škole tradiční čínské medicíny publikovaná v roce 1988 zjistila, že energie vyzařovaná qigongovými mistry v podobě infrazvukových vln je stokrát větší než u obyčejných lidí. Obě studie jsou popsány ústavem China Healthways Institute.

3. Místo zmrznutí topí

Článek ve zpravodaji Harvardské univerzity z roku 2002 popisuje pokus, který byl proveden na tibetských mniších v severní Indii.

Lehce oděné mnichy zavřeli do pokoje s teplotou čtyři stupně Celsia, aby tam meditovali. Poté jim byly přes ramena přehozeny pokrývky namočené ve studené vodě.

Obyčejný člověk by se začal za těchto podmínek nekontrolovatelně třást, přičemž pokles tělesné teploty by mohl vést i ke smrti, vysvětluje článek. Tělesná teplota mnichů ale nepoklesla. Namísto toho pokrývky úplně vysušili. Asistenti proto přinesli další přikrývky namočené v chladné vodě, ale i ty se podařilo meditujícím mnichům vysušit. Každý z nich za několik hodin vysušil tři přikrývky.

Herbert Benson, který studoval meditační techniky přes dvacet let, řekl pro harvardský zpravodaj: „Buddhisté se domnívají, že realita, ve které žijeme, není ta konečná realita. Existuje ještě jiná realita, na kterou se můžeme napojit, a ta není ovlivněna našimi emocemi, naším každodenním světem. Buddhisté věří, že tohoto stavu mysli lze dosáhnout děláním dobra pro druhé a meditací.“

Benson uvedl, že horko vyzařované z těla mnichů bylo pouze vedlejším produktem meditace. S meditujícími jedinci byla provedena celá řada pokusů. Bylo zjištěno, že někteří z těchto lidí dokáží vydávat velké množství různých druhů energie a tato energie se dá měřit. Také jsou schopni ovládat metabolismus a jiné tělesné procesy.

Meditující stoupenkyně Falun Dafa. (Jeff Nenarella/Epoch Times)

4. Úžasné léčebné účinky

Mnozí stoupenci Falun Dafa, praxe zvané také Falun Gong, se údajně uzdravili z chronických i vážných nemocí. Falun Dafa je qigong - čínská meditační praxe, která kultivuje jak mysl, tak i tělo. Jejími hlavními principy jsou pravdivost, soucit a snášenlivost.

Zdravotní publicistka Lara C. Pullenová vyzpovídala pro svůj článek v CBS Health Watch v roce 2000 několik praktikujících Falun Dafa. Sen Jangovi z Chicaga, v té době 39letému muži, byla diagnostikována chronická hepatitida. „Doktor mi na rovinu řekl: 'Vaši nemoc nelze vyléčit. Budete ji mít do konce života,'” svěřil se Pullenové Jang.

Začal se věnovat Falun Dafa a za nějaký čas šel na prohlídku, kde zjistili, že všech 32 měřených ukazatelů je normálních včetně těch, které souvisely s jeho chorobou.

Stoupenci Falun Dafa novinářce vysvětlovali, že jejich praxe není určená k léčení nemocí, a že jde o přirozený efekt ze zlepšování svého uvažování a dělání pomalých meditativních cvičení, které mimo jiné mají zesilovat energii v těle praktikujících.

Č' pching Kolouchová, 43letá stoupenkyně Falun Dafa z USA, Pullenové řekla: „Když je člověk uvnitř v srdci zkroušený, pak onemocní.“

zdroj: EPOCH TIMES.SK

Co umí meditace?

Každodenní provozování meditace nám přináší odpočinek. Víme. Chvíle strávené v tichosti o samotě nám pomáhají zklidnit se, odstoupit od všedních starostí a tak do určité míry odbourávat stres. Potvrzeno. Velmi pozoruhodné jsou ale dopady meditace u osob, které ji praktikují pravidelně řadu let. Určité složky jejich osobnosti se díky meditaci citelně a trvale mění.
Není to tak dávno, co k nám začaly pronikat východní meditační praktiky. Dnes je u nás meditace už poměrně populární kratochvílí, kterou provádějí nejenom protagonisté buddhismu a různí volnomyšlenkáři, ale dokonce i manažeři na vrcholových pozicích, kteří cítí potřebu nějakým způsobem se vymanit z každodenního stresu a shonu. Pojďme se teď na meditaci podívat čistě pragmaticky a ukažme si, jaké jsou její dopady na lidský organismus.

Umění číst výrazy tváře...
S překvapivým zjištěním přišel Paul Ekman, muž, který je předobrazem hlavního hrdiny seriálu Anatomie lži a který se mimo jiné proslavil svým testem zjišťujícím míru empatie. Tento test je poměrně prostý. Zkoumané osobě je promítnuta videonahrávka, ve které se postupně střídají tváře s různými výrazy. Jedná se o výrazy zlosti, strachu, znechucení, překvapení, smutku a radosti. Právě tyto emoce, jak Ekman zjistil, se dají rozpoznat a projevují se stejně u lidí na celém světě, nezávisle na kultuře, ze které daný člověk pochází.

V tomto testu je nejdříve zobrazena tvář s neutrálním výrazem, pak je na třicetinu vteřiny promítnut obličej s výrazem určité emoce, pak následuje neutrální výraz a tak pořád dokola. Úkolem zkoumané osoby je určit, jaká emoce byla v dané třicetině sekundy k vidění. Právě schopnost dobře rozpoznat tyto emoce vypovídá o empatii daného jedince.
Lidé zběhlí v meditacích předčili dokonce i agenty tajných služeb, kteří do té doby co do přesnosti výsledků vedli.

Tohoto testu se mezi pěti tisíci lidí účastnil také jeden praktikující buddhistický mnich a ještě další člověk ze Západu, který je zběhlý v meditacích. Tito dva muži v testu dosáhli mnohem lepších výsledků než kdokoli jiný. Ekman k tomuto výsledku dodává: "Vedli si lépe než policisté, advokáti, psychiatři, celníci nebo soudci, a předčili dokonce i agenty tajných služeb, kteří do té doby co do přesnosti výsledků vedli. Jedním z přínosů jejich duchovní průpravy je podle všeho vyšší vnímavost vůči jemným příznakům duševního stavu ostatních lidí."

Test emoční stability...
Asi každý už se někdy lekl, když uslyšel nečekané prásknutí dveří nebo jiný hlasitý zvuk. Test, o kterém teď bude řeč, je podobný. Je při něm měřena intenzita fyziologické aktivace bezprostředně po velmi hlasitém zvuku, srovnatelném s výstřelem v blízkosti ucha. Leknutí, které následuje, je jedním z našich nejprimitivnějších reflexů. Během dvou desetin vteřiny se nám při něm stáhne pět obličejových svalů.

Tento reflex je řízen mozkovým kmenem, popularizátory věd o mozku s oblibou nazývaným primitivním plazím mozkem. Důležité ale je, že se tento reflex vymyká vědomé kontrole a nejde ovlivnit vůlí. Jeden od druhého se lišíme v intenzitě úleku, jakou u nás tento podnět vyvolá. Jak se ukázalo, čím více sebou při úleku trhneme, tím silněji budeme prožívat negativní emoce - strach, zlost, smutek či odpor. Dá se tedy říct, že tento test je určitým měřítkem naší emoční stability, konkrétně negativního spektra emocí. Úplně omezit trhnutí a úlek se nepodařilo dokonce ani elitním střelcům z řad policie, kteří se s podobnými výstřely setkávají denně.

Tímto testem už prošly stovky lidí, kteří se trhnutí a úlek snažili všemožnými způsoby omezit, úplně se to ale nepodařilo nikomu - dokonce ani elitním střelcům z řad policie, kteří se s podobnými výstřely setkávají denně. Až do chvíle, než byl test vyzkoušen na jednom evropském buddhistickém mnichovi, který se meditacím věnuje více než 30 let svého života.
Tento mnich se při testu oddával meditacím. Sám o pokusu řekl: "V tomto stavu jsem se nesnažil trhnutí ovládnout… výbuch mi však připadal slabší, jako bych ho slyšel v dálce." Výsledky měření ukázaly, že u mnicha sice došlo k několika slabým fyziologickým změnám, byl ale prvním člověkem, kterému se v obličeji nepohnul žádný sval. Sám Paul Ekman k tomuto výsledku říká, že netuší, jaké anatomické předpoklady umožnily mnichovi reflex potlačit.
Pro běžného člověka asi nemá moc velký význam, že pár jednotlivců dosáhlo díky pravidelné meditaci takhle výjimečných výsledků v několika testech. Můžeme si z toho ale vzít vědomí, že meditace pomáhá prohlubovat naši empatii a emoční stabilitu, což může mít nezanedbatelný vliv na naši osobní spokojenost.

A jaké jsou vaše zkušenosti s meditací?

Literatura:
Goleman, D.: Destruktivní emoce - Rozhovory vědců s Dalajlamou. Ikar, Praha 2004.
Ricard, M.: Kniha o štěstí. Praha, Rybka Publishers 2008.

zdroj: http://psychologie.cz/co-umi-meditace/