PROCITNUTÍ

Proč asi lidé, jako byl Gautama Buddha tak trvali na tom, že celá existence - vyjma tvého vnitřního svědka, tvého vědomí (a teď velký pozor, neplést si svědka se sebou, je to pořád jen svědek, nejste to vy sami) - je pomíjivost utkaná ze stejných vláken jako naše sny? Neříkají nám, že stromy neexistují. Netvrdí, že tu nejsou ani ty sloupy. Nenechte se zmýlit slovem "iluze"... Bylo přeloženo jako iluze, ale iluze není to pravé slovo. Iluze neexistuje. Skutečnost existuje. Májá je něco mezi - znamená to, že to téměř existuje. Pokud jde o naše každodenní činnosti, může být považována za realitu. Pouze v tom nejvyšším smyslu, z vrcholku tvého osvícení, se stává neskutečným, iluzorním.

To je jediný rozdíl mezi snem a skutečností: skutečnost vám na rozdíl od snu umožňuje pochybovat. Pro mě znamená schopnost pochybovat to největší požehnání, jakého se lidstvu dostalo. Náboženství bylo vždy nepřátelské, protože se snažilo vykořenit sebemenší pochybnost - a to z jednoho prostého důvodu: chtělo, aby lidé věřili určitým iluzím, které jim kázalo...