Spolu

Pokud se člověk nezbaví svého narcistického ega, těžko může potkat lásku a prožívat ji s radostí. Zbude mu většinou jen neustálé obtěžování otázkami jak ze Shreka: “a kdy už tam budem ...?”

Neznamená to však, že si musíte své ego obětovat nebo se jej pokusit zcela zavrhnout. To jsou fantaskní praktiky mnoha věrouk, církví, sekt. Dodnes nefungují. Naopak jsou všechny paradoxem sebe sama. Čím více se od ega snaží odpoutat, tím více mu nevědomě zcela podléhají. Ego se prostě jen ujme své role. pochopí, že je podřízeno našemu já. A že je jen nástrojem vědomí, nikoliv pánem těla. A tak se z něj stane dobrý sluha, nikoliv zlý pán.

Je třeba se trochu uvolnit a uvědomit si, že tělo má svou moudrost plynoucí z miliard let evoluční historie. Což je fakt, který si lidská mysl dokáže stěží představit. Natožpak přijmout, že? Nebo snad vám už vědci zdokladovali to, jak vzniká a funguje, dejme tomu láska? Ani věda nedokáže vytvořit spojení mezi srdcem, které posílá krev do celého těla a srdcem, které je orgánem lásky. To můžeme jedině my. Přijetím sebe sama.

Tělo nežije pomocí vůle. Vůle není schopná regulovat či koordinovat složité biochemické a biofyziologické procesy. Není schopna ovlivňovat tělesný metabolismus na němž závisí náš život. Sice náš všichni přesvědčují o opaku, ale proč tedy s prvním selháním vůle neskončí potom i náš život?

Píšu to proto, že mne fascinuje, jak jsme jako lidé stále namyšlení na to, jakou moc máme. A myslíme si, že víme více než příroda, která dala vajíčku v okamžik jeho zrodu schopnost stát se lidskou bytostí. Jako doktor neříká tělu, jak má scelit zlomenou kost. Ani nemůže nařídit kůži, aby se regenerovala, když se škrábneme. Tělo a příroda zafungují a vše se zahojí. 

Napadlo vás asi taky, jak je pak možné, že při emocionálních či psychických chorobách tohleto neplatí? Když trpíme depresí, proč se prostě přirozeně neuzdravíme? Deprese se vracejí, protože jejich skrytá příčina přetrvává. Trauma je zahryznuté více než si myslíme. A to naše lišácké ego nemá zájem na projevování pocitů strachu, smutku či zlosti. My víme nebo tušíme, že např. potlačování těchto pocitů snižuje pohyblivost, což má za následek světe div se, zase deprese. A současně podléháme své naučené ego představě, že když budeme hodní, úslužní a úspěšní, budou nás mít lidé opravdu rádi. jistě takto se zalíbíme mnoha lidem. Nicméně je to iluze a ne cesta k dosažení toho skrytého cíle, z něhož máme tu největší depresi, z dosažení lásky. 

Opravdovou lásku neseženete pomocí iluzí. Ty se dříve či později rozplynou a jedinec propadá ještě větší depresi než měl. Jistě když křičíte, bijete někoho či jinak ventilujete zlost deprese zmizí. Aspoň na určitou dobu. A deprese pomine jen tehdy, zvýšíme-li svou pohyblivost a současně prohlédneme své iluze. Byly mechanismem našeho přežití v dětství. A všichni jimi do určité míry trpíme. V raném dětství se iluze rozvíjejí jako prostředek. Jako pomoc k přežití bolestných situací a my si je ukotvujeme v egu. Výchova tomu říkáme. Když dospějeme nechceme se jich zbavit. Máme strach. 

A tak zřejmě největší iluzí je, že vědomá mysl ovládá tělo. Takže pokud můžeme změnit své myšlení, můžeme změnit i své pocity. Tahle iluze vystačí pouze do té doby, dokud máte dost energie. Jakmile vám dojde, nastupuje deprese. Tyhle představy ega jsou obranou vůči realitě, která se nám nelíbí. na jedné straně ušetří člověka bolesti z děsivé skutečnosti, ale současně z něj udělá zajatce ve vlastním vymyšleném, zcela nereálném světě.

Zdraví je naše schopnost přijímat realitu a neutíkat před ní. Naše já není výtvorem mozku. Je živým pulsujícím mechanismem. A chceme-li poznat sebe, musíme umět cítit své tělo. Ztráta vnímání sebe sama je tím nejhorším trestem, kterého se nám od ega dostává, když na oplátku my zavrhujeme své touhy, potřeby a přání. V rámci vyššího dobra. 

Všichni žijeme ve stresu. A podléháme mu více než si myslíme. Největším stresem jsou naše vztahy. A my namísto, abychom žili s těmi, vedle nichž žádný stres necítíme, se paradoxně podléhajíc egu, podvolujeme moci psychopatických jedinců, kteří na nás křičí, trápí nás nebo námi zcela opovrhují. V rodině i ve společnosti: “Nikdy neodstupím...”

Podmínkou poznání se je být v kontaktu se všemi částmi svého těla. Navázat spojení. Vnímat. Cítit. Vibrovat. pak můžeme cítit nejenom bolest, ale taky radost. Podvolit se tělu. To je možná nejvyšší stupeň přijetí sebe sama, co existuje. A je základem našeho zdraví. Naší vnitřní svobody. A pokud neusilujeme o svobodu zevnitř, jak bychom o ní mohli mít, byť sebemenší zájem i zvenčí?

Hluk je objektivnější

Tančící srdce

Před počátkem jsi čistým VĚDOMÍM. Jsi ÚPLNOSTÍ LÁSKY v LÁSCE a PRÁZDNOTOU UVĚDOMOVÁNÍ. Jsi sama EXISTENCE a MÍR za mírem. Jsi tou obrazovkou, na které se vše promítá. Jsi SVĚTLEM POZNÁNÍ, to JEDINÉ, které zadalo koncept stvoření stvořiteli. Zapomeň vše, co může být zapomenuto a poznej se jako to, co nelze zapomenout. Jako TOUHA. Jsi tím na čem se vše pohybuje, jen ať se to hýbe. Jsi TOTO TEĎ, jsi tím NYNÍ! Jaké "JÁ" by mohlo být z toho, co je vyňato? Jsi PRAVDOU a jen PRAVDA JE. Jsi nehybností.

Aktivita tě zpodobňuje, je tvojí hrou, tvým světem. Slunce je nečinné, jeho paprsky žijí. Jsi sám tento vzácný MOMENT, sama PŘÍTOMNOST a vánek, který se tě dotkne požehná i démonům. Jsi to JEDINÉ, které si je vědomé uvědomování si objektů a idejí.

Jsi TIŠŠÍ nežli všímání si, ŽIVOT, který předchází chápání života. Tvojí přirozeností je TICHO a to nelze popsat slovy. Stále jen je. ‚PROSTOR‘ je tvým prvním dojmem a Sat Čit Ánanda první formou. Svět je tvojí myslí a spolu vyvěrají ze SRDCE. TADY a TEĎ, to je tvé SRDCE.

Jako LÁSKA se objevuješ v jeskyni svého SRDCE odkud přišlo vše: prostor i čas. Jsi to VNITŘNÍ, které není uvnitř ani venku. Mysl odpočívající NIKDE je UVNITŘ, UVNITŘ jsi bez hranic. Jsi existencí v každé buňce, toto POZNÁNÍ tě požehná.

Jsi PRÁZDNOTOU, posledním JÁDREM: po odstranění PRÁZDNOTY z PRÁZDNOTY zůstane jen PRÁZDNOTA, protože za ní již nic není.  Vše z ní vychází, tančí v ní - kolem ní a vrátí se jen k ní. Jako když oceán tančí ve vlnách... A ty jsi sama tato tančící PRÁZDNOTA. Nic nestojí mimo PRÁZDNOTU a proto je ÚPLNÁ. Prázdnota je "mezi": je i není. K OSVOBOZENÍ potřebuješ mít křišťálovou jistotu, že jsi tento ZÁKLAD-MÍR-PRÁZDNOTA. Vše, co je se děje, JE v TOBĚ. Co se stane musí se stát a proto zůstaň nezasažená-ý a klidná-ý.

Buď mírumilovná-ý a tento MÍR se rozšíří. Co vzniká z MÍRU je mírné, co z neklidu je neklidné. A proto zůstávej klidná-ý a věnuj TOTO vesmíru, to je vše, co můžeš udělat. I jen pomyslet na mír totiž jitří MÍR, tak jen buď TIŠE, buď jaká-ý jsi.

Jsi - ne "byl-a jsem" a ne "budu": jsi "BYTOST", "BYTÍ". Jsi to BEZČASÉ, kam nemůže smrt přijít. Pro to, pro co neexistuje čas není ani smrt. Tato "BEZAČASOVOST" je NYNÍ, a to je BYTÍ. Život vždy září, "JÁ JSEM" je tímto SVĚTLEM.

Tento diamant se neschová a nemůže být skryt. Když neexistuje mysl, září tvoje tvář čistotou a nevinností. Jednoduše buď TIŠE, buď jaká-ý jsi. Jsi MÍSTEM, které se nehýbe a necestuje, nikdy. A jsi vždy v pohybu.

Vnitřní a vnější svět existuje jen díky jménu a formě. Odstraň tedy různost z mysli odstraněním náklonnosti k objektům, myšlenkám a činům. Jsi zahradou radosti. Nepotřebuješ nikoho proto abys byl-a šťastná-ý. Jsi v zahradě radosti, ale když si vzpomeneš na staré věci, tak tě to bolí. Tato RADOST, tento MOMENT rozbije mysl a utrpení, protože NYNÍ je radostí. Takže, nechoď si k minulosti pro trápení. Po ničem netoužící VĚDOMÍ je radostí a tichem bez otázek "kdy a kde..?" Právě Nyní!

Obklopí-li ŠTĚSTÍ myšlenky, stane se myslí. Dokonce i "JÁ" jako první myšlenka je smítkem v RADOSTI. Jen díky touze a nadějím ega není nikdo šťastný. A proto nepřemýšlej a poznáš ŠTĚSTÍ, jinak nenecháš vykvést touze, prostě jen zůstávej TICHÁ-Ý, protože jinak myšlení vše pohřbí. Abys byl-a šťastná-ý, neměl-a by jsi nic skladovat, nic mít, nebo bude ze tvých kapes cítit leklá ryba.

Můj drahý příteli - má drahá přítelkyně, RADOST není žádná zkušenost, je to tvá přirozenost a proto pro ni nemusíš nic udělat. Jen SEBEPOZNÁNÍ přináší ŠTĚSTÍ, protože ŠTĚSTÍ je přirozenou radostí vyjádřenou tvým JÁ.

Tady je  to víno, které nikdo nezná. Všechno je ZDE: ve VĚDOMÍ. Vědomí je základem všeho ve Vesmíru. To ono - ty sídlíš v každém atomu každé molekuly a prostor i čas z něj odvozují svou existenci. Kdo poznává, že máš tělo a mysl a že se pohyb mezi narozením a smrtí děje stejnému VĚDOMÍ? Jsi TO: vše konající i nekonající, celá ta rozmanitost, celý ten soulad tkví ve VĚDOMÍ. Popírat TO je spoutání, znát TOTO JE OSVOBOZENÍ. To jsi ty - jsi to ty! UVĚDOMĚNÍ.

Vědomí. Smysly je nepocítí a mysl mu neporozumí. Samo o sobě je všude a jako "já" vychází ze tvého nitra. Stejné je v paprscích Slunce a obíhající Zemi. Je za prostorem i časem: nabývají v něm na skutečnosti. Mysl je neumí najít, dotknout se jej: mineš se cílem, když se o to pokoušíš. Takové pokusy jen ukrývají STÁLOST. Samo se SOBĚ odhalí, když je mysl nehybná. Zkoumej pohyb své mysli jen pouhou chvíli, ve vteřině zastav všechny své myšlenky a touhy, zvláště pak první myšlenku na "já" a v okamžiku jsi mimo běh zrození a smrti - navždy!

Tento pohyb je samsára, je tvou vlastní imaginací. Nemá to začátek a jen SEBEPOZNÁNÍ to skončí. Otázka "Kdo jsem já?" to skončí. Tak se pevně rozhodni, "musím to udělat HNED." Toto lidské narození je vzácné požehnání, nepromarni je! Odkládání je samsára, opakované utrpení. Kdykoli jsi v nesnázích, zeptej se, "sním?" To je to‚ kdo jsem já?" a to tě probudí a uvrhne do lásky se svým JÁ.

Pak budeš vědět "i vidět vše ostatní" a poneseš si tuto svíci ať půjdeš kamkoli! Zůstaň tichá-ý, nemysli a nesnaž se. Vynaložit úsilí musíš ke spoutání, ne pro OSVOBOZENÍ. Mír je za přemyšlením i úsilím. Nepřemýšlej a nesnaž se, protože jen úsilí TO zakrývá a nikdy neodhalí. To je to, proč je TICHOST klíčem ke skladišti MÍRU a LÁSKY. Tato TICHOST je ne-myslí, toto ne-myšlení je SVOBODA. Ztotožni se s TICHOU BEZOBSAŽNOSTÍ a dávej pozor, abys TO neměl-a za jednu ze zkušeností, protože to je způsob, jakým tě mysl vtahuje do pasti duality, pasti diváka a představení. Pasti zkušeností.

Bytí je BYTÍ, není tu nikdo, kdo se dívá a nic na co se dívá. Vidíš-li něco, je to stejné jako myslet si‚ "jsem svobodná-ý", a naprosto stejné jako naříkat "jsem spoutaná-ý." Až odejdou objekty, neotálej ani u subjektu. Nech je jít, buď TICHÁ -Ý.

ÓM 

Smyslem života je žít v MÍRU, milovat všechny bytosti a vědět, kdo jsi.

Znej sebe sama a víš vše.

Tato neznečištěná ZNALOST stojí sama, to PRÁZDNOTA je sama o sobě.

Jak můžeš opustit Prázdnotu, když je bez omezení?

Objevení se projeveného není nic jiného než líla, hrou PRÁZDNOTY.

Znej se TADY a TEĎ prostou TICHOSTÍ.

Jsi tento vzácný MOMENT, představ se mu, neslučuj svoji mysl v žádném směru: se sádhanou, minulostí, budoucností, dokonce ani s prázdnotou srdce a prostorem - s obsažností.

Osvobození ti poskytne vždy jen přítomný OKAMŽIK.

Tento MOMENT je vždy stejný a nikdy se nemění!

Je to SVOBODA, svoboda od mysli a konceptů, tvé nejvlastnější právo po narození.

Nejlepším použitím PŘÍTOMNOSTI je utopit se v ní.

A proto zůstávej TICHÁ-Ý a jsi v nitru nitra, nevěnuj se ničemu, nevyvíjej úsilí.

Koncept snažení a cvičení tě uvězní.

Jen dli v Tichosti. Ať jsi kdekoli, zůstávej TICHÁ-Ý.

Jména a tvary ukrývají SKUTEČNOST: to je celé POZNÁNÍ.

Pojmenovávání a sledování tvarů je na překážku SVOBODĚ, protože pak nevidíme základ, VĚDOMÍ.

Říkej tomu socha koně a žula bude skryta, pozoruj prsten a zlato nespatříš.

Jména a tvary se z VĚDOMÍ nikdy neosamostatní, jako nemůže prsten opustit zlato.

I prostor je obsažen ZDE: ve VĚDOMÍ, protože jen JÁ je.

Než se objeví vlna je OCEÁNEM, než se pohne touha je PRÁZDNOTOU.

Znič chuť na otroctví pochopením, že jsi za prožíváním, ne prožívané; jsi VIDĚNÍM, ne "ten" kdo se dívá.

Jsi VĚDOMÍ, ne někdo, kdo si je něčeho vědomý.

Abys byl-a svobodná-ý, musíš být jako SVOBODA a ta je v ne-toužení.

Vše je a je známé jen díky nepřítomnosti přání.

Nechceš-li nic mít, odstraň své kapsy - dualitu!

Minulost minula a tak si ji s sebou netahej po kapsách.

Proč chtít chodit na hřbitov, když jsi živá-ý?

Vše, co je dočasné musí odejít a proto se drž jen svého trvalého JÁ.

Vše co máš rád-a, vše co miluješ, vše co znáš, jednou zmizí.

Když to chápeš a víš, že svět je za myslí, kterou jsi si sám-a vytvořil-a, ve které si hraješ a trpíš kvůli ní, je to známé jako rozlišování.

Rozlišuj mezi SKUTEČNÝM a neskutečným. Bez hodnocení. 

Poznání je neskutečné: přišlo a odejde a proto zůstaň s neznámou PRAVDOU, která se nemění.

Vše, co se objeví tě opustí, je neskutečné a žádný nektar z toho neplyne, tak to nevyhledávej a když to jednou necháš jít, nevracej se k tomu.

Zůstaň věčností ve svém vlastním BYTÍ.

Vzdej se PROSTORU nebo ego rozpusť POZNÁNÍM toho, že nejsi nevědomí ani vědomí, ale UVĚDOMĚNÍ.

S láskou se zamilovaně ponoř do svého JÁ v touze po shledání.

Toto tázání se po ZDROJI rozpustí všechny touhy.

Nejde o nalezení něčeho, co se stalo a ztratilo v minulosti, ale jednoduše o uvědomování si přítomnosti, která je NYNÍ. Jdi dovnitř tak tiše, že i myšlenka je příliš hlučná.

Zůstaň tichá-ý s pochopením, že nejsi ego, které by mělo být TICHÉ.

Tato tichost, toto TICHO nemá co do činění s mluvením ani mlčením, protože i když nemluvíš, tvá mysl se nepřetržitě ubírá různými směry.

Když v mysli nevznikne myšlenka, je to TICHO.

Není to vědomí objektů.

Ten, kdo si toto uvědomuje v uvědomování, ten TOTO je!

Odevzdání znamená vzdát se konceptu oddělenosti, svého ega.

Odevzdání je podstoupením své hlouposti a podlosti touze po existenci. To je celé.

Musíš se odevzdat, jako se plkynoucí řeka rozplývá nakonec v Oceánu.

Odevzdání znamená rozpustit řeku své izolace v oceánu Života, znamená to přijít o svá omezení a umožnit stát se tomu, co se stane. PŘIJETÍM.

Prozkoumej své dojmy a pochopení DOTAZOVÁNÍM‚ co je to za proudem mysli?‘ Lidé si pletou sebedotazování s jógou a meditací. Jóga je jednota se subjektem uvnitř. Meditace je koncentrací na objekt venku. Sebedotazování nemá nic společného s ničím uvnitř ani venku.

Nemůžeš najít mysl a zabít jí, je to desetihlavý démon. Usekni jí jednu hlavu a jiná vyroste, protože "jsem spoutaná-ý" a "jsem svobodná-ý" je naprosto jedna a táž past. Takže jen TOUHA PO SVOBODĚ pomáhá, protože jsi, co si myslíš. Mysli na zničení mysli a mysl bude ničit, ne zničená. 

Vzpomínej jen na SVOBODU a budeš SVOBODNÁ-Ý. Tak neodbytně, jako když tě bolí zuby, "mysli" vždy na Já, protože pokračuje-li touha po SVOBODĚ, všechno ostatní: zvyky i rozptýlení zmizí.

Jsi majákem v oceánu touhy.

H. W. L. Poonja