Oba svrchované protiklady v podobě mužského a ženského principu jeden bez druhého nemohou existovat a splývají v jednotu, která již neobsahuje protiklady. Lidé se ve spojení protikladů anima - animus (muže a ženy) snaží nalézt jednotu, kterou podvědomě hledají jako trvalý zdroj štěstí a lásky. Jednota se jim po jediném kratičkém zlomku času v okamžiku sexuálního vyvrcholení rychle vzdaluje a vyprchává. V této fázi chápání protikladů anima - animus je vrcholem vztahu dvou osob jejich spojení a z něj vzešlé dítě, které se stává pouze chvilkovým symbolem celosti. Pak nastupuje i ono tuto cestu.
JEDNOTA. Tolik hledaný stav bytí, že nás od něj samotné jeho hledání vlastně odvádí. Jednotu lze nalézt pouze v sobě. Ve svém srdci. No jo, ale jak? Jednotu tvoříme. My jsme jednotou. V celém známém vesmíru krom nás zatím není bytost, která by uměla vyvažovat protiklady a tím přivádět sebe i okolí do harmonického stavu. Jak to udělat? Učit se vnímat oba dva protiklady zároveň bez jejich hodnocení naší myslí. To je sjednocení. To je chvíle, kdy můžete poznávat, ale své poznání krom své hlavy již nemáte, jak využít. Snad v sjednocení vlastní mysli? Bez hodnocení! Tím, že ji svedete do svého srdce. Svádět myšlenky svým srdcem? Intimní vztah? A ano i se sexualitou to má, co do činění. Dotknete-li se někoho intimně tělem se srdcem, které je takto sjednocené, pak mu dáváte velký dar. Pro ty, co nikdy nepochopí meditaci lásky je tato formulace častou výmluvou, proč stále střídají partnery, ale na sjednocené srdce si jen hrají. Hledající jen chvilku sjednocení, avšak jen z jednoho úhlu pohledu. O svého "partnera" zájem ve skutečnosti nemají. A vlastně tím pádem ani sami o sebe.
Ti, kdo si hrát přestali a dospěli k rozhodnutí vidět i vnímat obě role, oba prvky, obě možnosti bytí zároveň se vydali na cestu utrpení. Pravý život je totiž utrpení mysli. Protože se v něm musí mysl vzdát všeho, co ji dosud naučili. A tak nehledejte a nepřivádějte utrpení do života tím, že si budete vytrvale stát na svém. Můžete žít jen pro jednu myšlenku. Jedna myšlenka však není jednota. To je chabé IQ. Stojíte jen na jedné noze. Pak se převážíte a upadnete na hubu. Vašemu srdci bouchá jen jedna komora. Dopadne to tachykardií a infarktem. Utrpení se není možné zbavit tím, že se někdy někde nějak rozpustíte. Jejím opuštěním a zanecháním, osvobozením se a neulpíváním na něm. Právě toto nemůže nikdy fungovat, protože vyšlo-li z nesjednoceného srdce, pak ten koloběh, z něhož utíkáme hledat jednotu, zase jen podporuje.
K tomu, aby se člověk probudil do jednoty potřebuje celkem 4 stavy mysli:
* bdělé vědomí
** spánek
*** hluboký spánek
**** čtvrtý stav (je možný dosáhnout např. díky energiím sexuálního orgasmu) - mysl pak funguje trvale v extázi
No tak milí meditující, asi nyní nad tímto textem přemýšlíte... co tím chtěl básník vlastně říci? No, že všichni sexujeme, jak vzteklí ve jménu já ani nevím čeho všeho a povznášíme se svou energii až k nevím čemu, ale nenaučíme se nejprve základy. Neučíme se žít v bdělém vědomí (zlatý jazyk poznávání vnější reality 3AXIS VISUAL language). Neučíme se chodit brzy spát, aby náš spánek mohl v klidu přejít v hluboký očistný spánek. No a teprve pak by sem pracoval s dechem, meditací a realitou sexuality. Že to máte taky obráceně? No a co to zkusit prostě změnit? Co když ten tzv. obyčejný život v sobě skrývá posvátné kořeny nejhlubšího osvícení? Co když spánek a jeho cykly nabíjejí naše vědomí k pobytu v bdělém stavu, protože tento život pak stojí mnoho energie? Ani ne pro život sám, jako pro vyrovnávání protikladů v něm. Jakmile jste totiž nevyrovnaní, přenášíte svou nevyrovnanost na kohokoli kolem sebe, o partnerovi a dětech nemluvě.
Nemeditujte pro vyrovnanost. Žijte bděle, spěte a milujte se tak, abyste byly vyrovnaní a mohli jste svobodně meditovat. S láskou. MZZ
hudba: ONE - http://youtu.be/ZpDQJnI4OhU
