Všichni své životy prožíváme téměř automaticky, na autopilota. Naše mysl je většinou jinde, zabývá se jinými myšlenkami, zatímco opravdovým světem proplouváme jako duchové.
Sedíme u počítače, pijeme kafe, jíme svačinu, jdeme na záchod, myjeme si ruce, jedeme domů….a skoro žádné z těchto věcí si nevšímáme.
Tomu se říká “být zamyšlený” a děláme to pořád.
Navrhuji, abychom zkoušeli vnímat stávající moment. Buďte přítomní a vnímejte plně všemi smysly každodenní obyčejné situace.
Ať už právě teď děláte cokoliv, není to natolik nedůležité, abyste skrz to jen proletěli a dostali se k další věci. To, co čtete, kde sedíte, to, jak brzy půjdete na záchod…to nejsou bezvýznamné věci.
Jsou vším.
Když umýváte talíř, dejte úkolu prostor, namísto toho abyste přemýšleli nad něčím jiným a úkolem prolítli. Buďte tam. Soustřeďte se na to, jak se vaše tělo cítí, když stojí u dřezu. Dívejte se na vodu, na talíř, na zbytky jídla, které smýváte. Vnímejte světlo v kuchyni, poslouchejte zvuky lednice a projíždějících aut, všimněte si rozlitých kapek kafe na lince.
Když jste na záchodě, neberte to jen jako něco, co už jste tisíckrát dělali, jako samozřejmost. Pociťte to, jako byste to dělali poprvé. Buďte jako dítě, které si nikdy před tím nevšimlo, jak vypadají bublinky moči v záchodě. Je to úžasná věc, něco, se má stejnou váhu jako život a sex a smrt.
Představte si, že vám zbývá měsíc života – jakou hodnotu by potom každý moment měl? Každé sousto by bylo vaším posledním. Každý doušek kávy, každé sluncem prolité ráno v kuchyni, každý krok v trávě, každý rozhovor s lidmi, které znáte a které berete jako samozřejmost.
Tyto momenty jsou tolik cenné. Jsou drahocenné a skrývají zázraky.
No, možná vám zbývá víc než měsíc života (kdo to ví jistě?), ale stejně je váš čas velmi omezený. Toto jsou cenné zkušenosti, které by se neměly brát jako samozřejmé.
Trénujte toto: Každé činnosti, které se dnes budete věnovat (bez ohledu na to, jestli to je maličkost nebo ne), dejte váhu. Věnujte jí prostor. Začněte s ní vědomě a s cílem že budete vědomí i nadále. Ponořte se do toho momentu naplno a vnímejte jej všemi smysly. Když je činnost hotová, nespěchejte hned k další, ale dejte si půl sekundy, abyste byli vděční za to, co jste právě prožili. Potom přejděte k další a dejte jí stejný prostor a stejnou vážnost.
Pokud nezačnete hned příští činnost brát jako stejně důležitou, tak s tou, co přijde potom, nikdy nemusíte začít.
“…zastavte se na chvíli, přestaňte pracovat a rozhlédněte se kolem sebe” ~ Leo Tolstoy
