Příspěvky

Svět bez dechu

🕮 Publikováno
Obrázek
Abychom se mohli nadechnout, potřebujeme prostor. Nejen ten kolem těla, ale i ten uvnitř. Jenže svět, který jsme si zaplnili až po okraj, dýchat neumí. A tak pomalu dusí i nás. Dýchá ještě prostor? Když se kolem sebe rozhlédneme, máloco zůstává nedotčeno lidskou činností. Země je čím dál plnější množstvím staveb, a vnitřní prostory našich domovů jsou zaplněné až po poslední centimetr. Všechno sice něco říká, ale všechno zároveň něco chce. Prostor. A přitom právě ten, co zůstává tichým, nenápadným, volným místem, bývá tím nejdůležitějším. To je totiž to jediné místo, v němž se může odehrát skutečný pohyb. Prostor, který nevyplňuje shluk věcí. V našich domovech, pracovních směnách i digitálních světech jsme si zvykli maximalizovat, efektivizovat, využívat každé volné místo. Jenže tím nám zároveň mizí ona nepostřehnutelná trocha prostoru, která dává našemu životu rytmus. Když je všechno zaplněné, nezůstává už kam vejít, ani odkud vyjít. A to platí nejen pro věci, ale i pro myšlenky. Zvykl...
Okomentovat
Čtěte více »

Děkuji ti i za to, co jsi neudělal/a

🕮 Publikováno
Obrázek
Někdy nás nejvíc ovlivní to, co se nestalo. Tichá gesta, která nezraňují. Láska, která nebrala. A vděčnost za hranice, které nebyly překročeny. Ani to není málo. Někdy si říkáme podivné věty. Třeba: „ Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě v životě udělal/a. I za to, co jsi neudělal/a .“ Na první poslech to zní jako laciný citát z instagramového příběhu, který má být zároveň vděčný, sarkastický i moudrý. Ve skutečnosti ale tahle věta v sobě skrývá cosi velmi lidského. A velmi křehkého. Protože děkovat za to, co někdo neudělal, není samozřejmost. Ani banalita. Je to věta, která vyžaduje odstup, odvahu a taky kus dospělosti. Ne té okázalé, která se honosí na míru šitým diářem a velkou hypotékou. Ale té vnitřní, která se nebojí vidět jemné vrstvy vztahu, tedy i ty, kde se nic nestalo. Právě tam, kde nedošlo ke zradě, k manipulaci, ke zneužití moci. Právě tam, kde někdo něco neudělal, i když mohl/a. Mlčení, které neničí Vztahy se až příliš často definují podle toho, co v nich bylo. Společné z...
Okomentovat
Čtěte více »

Navzdory všemu

🕮 Publikováno
Obrázek
Ruminace neboli chronické přemítání o problémech, už dávno není jen osobní nepohodlí. Stává se kolektivní pastí, která ochromuje ne jen jednu celou generaci. A dává nebezpečně mnoho prostoru těm, kdo nabízejí „ snadná “ řešení. Když se myšlení stane pastí Některé myšlenky mají schopnost držet nás v šachu víc než by bylo zdrávo. A není to proto, že by byly tak hluboké, nové nebo přelomové. Naopak, jsou to často opakující se záznamy vnitřního videa, které si v mysli přehráváme znovu a znovu: „ Co jsem měla říct jinak? “, „ Proč jsem to neudělal líp? “, „ Co když to celé dopadne katastrofálně? “ Psychologie tomu říká ruminace. Původně označovalo přežvykování u dobytka. Dnes je to metafora pro nekonečné převalování myšlenek (jako trávy v tlamě krávy) bez pohybu vpřed. Výzkumy ukazují, že tento způsob mentálního uvíznutí není jen osobní slabostí nebo špatným návykem. Je to styl myšlení, který má přímou souvislost s depresí, úzkostí, nespavostí, poruchami příjmu potravy a dokonce i se sebev...
Okomentovat
Čtěte více »

Někdy je ticho víc než odpověď

🕮 Publikováno
Obrázek
Ticho bývá nepohodlné. Ale právě v něm se často odehraje to nejdůležitější – ne to, co řekneme, ale co necháme znít. Možná je čas mu znovu naslouchat. Ticho, kterého se bojíme To znamená vypnout rádio ještě než zazní znělka zpráv. Nereagovat hned na zprávu v chatu. Neodpovídat. Neplnit ticho při pokecu hláškou, radou či komentářem. To všechno jsou totiž činy, které většina z nás nedokáže vykonat bez mírného vnitřního záchvěvu. Ticho nás totiž usvědčuje z nečinnosti. Zatímco slova nám slouží často jako maska, ticho je tvář. Neptá se nás na nic ani nic nevykládá, neuhýbá. Ale právě proto je nepříjemné. Nejsme na něj zvyklí. Není produktivní. Nenabízí řešení. Nic než jen prostor. Ve společnosti, která měří hodnotu člověka odpracovaným časem, smysluplným výstupem a reakcí, co vede k efektivnímu výsledku, je ticho podezřelé. Cože? Ty nic neříkáš? Ty ještě nevíš, co na to říct? Ty jsi… ticho? Kdepak, ticho dnes není v módě. Větší kredit má i sarkastický komentář na síti než klidná přítomnost...
Okomentovat
Čtěte více »

Kůže jako portál: O tetování

🕮 Publikováno
Obrázek
Když se tetování dotýká víc než kůže. Co všechno v sobě může nést obraz, který nejde smýt – a co všechno může neviditelně změnit? Kdysi to byl znak příslušnosti k pouličnímu gangu či rituálnímu obřadu přírodních národů. Dnes je to často osobní rituál, vzpomínka, terapie nebo módní manifest. Tetování samo se stalo nejen obrazem těla, ale daleko hlubším voláním , kterým lidé vyjadřují, co nešlo říct jinak. Jenže jak hluboko tenhle obraz vlastně sahá a jak hluboko zasahuje? V době, kdy je těžké poznat, co je skutečné a co je jen filtr, si někteří nechávají pravdu vytetovat přímo na kůži. Ale možná tím nevědomky otevírají víc, než by čekali. Tetování jako kulturní a osobní fenomén Tetování je stejně staré jako lidstvo samo. První známky tohoto fenoménu byly nalezeny na těle muže, který se více jak pět tisíc let po své smrti stal slavným coby „ ledový muž “ Ötzi. Jeho tělo, objevené v alpském ledu, neslo desítky různých tetovacích značek. Zdobení těla se v různých kulturách vyskytovalo témě...
Okomentovat
Čtěte více »

Podvodníci s láskou: Romance scams

🕮 Publikováno
Obrázek
Romantické podvody online zneužívají touhu po blízkosti. Umělá inteligence a algoritmy dnes pomáhají zločincům vytvářet falešné vztahy. Jak je rozpoznat a jak se bránit? „ Je to jako milovat ducha .“ Těmito slovy popisuje své probuzení do reality po setkání s podvodem jedna z obětí, která si byla 100 % jistá, že potkala člověka svých snů, do něhož se vášnivě zamilovala. Než zjistila, že jeho tvář byla vygenerovaná AI, umělý byl i jeho hlas a jeho city byly jen dobře naprogramovaný skript. Přišla o hodně. Kromě zhrzené lásky, sebeúcty i o peníze. V online světě, kde touha po lásce naráží na křivácké algoritmy a chatboti mají větší slovní zásobu než leckterý básník, se nám rozmáhá tichá epidemie: online romance scams. Romantické podvody ve vztazích, nejsou žádnou novinkou. Historií se táhnou jako červená nit všemi dobami. Ale nové je u nich to, s jakou přesností a cynickou efektivitou je dnes umožňují provádět právě AI technologie. Vznikají zločinné systémy, které kombinují lidské city s...
Okomentovat
Čtěte více »

Ztracená půda pod nohama

🕮 Publikováno
Obrázek
Miliony let vznikala, aby nás mohla jednou nasytit. Jenže dnes mizí během několika minut pod náporem vody. Ornice, nejúrodnější vrstva zemské kůže se doslova ztrácí před očima. Když dneska prší, tak vlastně lije Na dešti by nebylo nic zvláštního. Zemědělci ho vítají, alespoň ti, kteří ještě věří v klasické počasí a střídání ročních dob. Jenže to, co v posledních letech dopadá na zem z nebe, připomíná spíš dobře mířený úder dělostřelectva než mírné zavlažení. A přichází častěji, než bývalo zvykem. Přívalové deště jsou definované Českým hydrometeorologickým ústavem jako srážky nad 30 mm za hodinu. Způsobují prudký povrchový odtok vody. A ten na nechráněných polích znamená jediné: voda se nevsakuje, ale bere vše s sebou. A spolu s tím odchází i to nejcennější, co pole má, a tím je svrchní vrstva ornice. Podle map VÚMOP (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy) je více než 50 % české orné půdy ohroženo vodní erozí. Největší riziko představují svažité pozemky, které úplně postrádají krajinn...
Okomentovat
Čtěte více »