Příspěvky

Ranní světlo jako první nádech dne: cvičení čelem k obloze

🕮 Publikováno
Obrázek
🌅 Hodiny na zdi jsme přetočili jedním pohybem. Ty, které nosíme v sobě, takový knoflík nemají. Srovnávají se postupně, den po dni, a vede je k tomu signál, kterému rozumějí bez překladu. Světlo. Hodiny, které se zpožďují ☀️ Vnitřní hodiny sedí na spodině mozku, v drobném shluku asi čtyřiceti tisíc nervových buněk v hypotalamu. Kdo žije v laboratoři bez oken a bez hodinek, tomu se den obvykle protáhne zhruba na 24 hodin a 12 minut. Těch dvanáct minut je malý dluh, který by se den za dnem sčítal, kdyby ho ráno nesmazalo světlo. Neurovědec Randy Nelson ze Západovirginské univerzity tomu v časopise Scientific American říká paleo osvětlení. Pojem si půjčil od paleo stravy: tělo se ladilo v podmínkách, které už kolem sebe nemáme, a ten nesoulad nás něco stojí. Šedé ráno je jasnější než kuchyně Zatažené ráno venku dává očím tisíce luxů. Dobře osvětlená kuchyně zvládne jen pár set. Oko ten rozdíl skoro nepozná, protože se umí rychle přizpůsobit, vnitřní hodiny ho ale cítí velmi dobře. Proto z...
Okomentovat
Čtěte více »

Výdech, který z poplachu udělá krok

🕮 Publikováno
Obrázek
Zpráva přijde dřív než myšlenka. Ramena vyjedou k uším, dech se zkrátí a usadí se kdesi pod klíčními kostmi. Tělo spustilo poplach a hlava ještě ani nedočetla titulek. 🌬️ V tu chvíli se rozhoduje víc, než by se zdálo. Strach se dá krotit dvojím způsobem. Buď krotíme nebezpečí a hledáme krok, který můžeme udělat. Nebo krotíme už jen samotný strach, a pak zprávu vypneme, popřeme, nebo se rozzlobíme na toho, kdo ji přinesl. Kterou cestou se vydáme, často neurčuje rozum, ale to, kolik místa nám zůstalo v hrudi. Krátký nádech a zadržený dech jsou tělesnou podobou bezmoci. Dlouhý, pomalý výdech dává tělu najevo, že nebezpečí není bezprostřední a že je čas přemýšlet. Proto začínám právě u něj. Praxe na tři dechy 🧘 První dech patří tělu. Postavte se nebo se posaďte rovně, chodidla položte na zem. Nadechněte se nosem na čtyři doby a vydechujte ústy na šest až osm dob, jako byste foukali do horkého čaje. S výdechem nechte ramena klesnout. Druhý dech patří zprávě. S nádechem si přiznejte, co vá...
Okomentovat
Čtěte více »

Tonglen na Dušičky: dech, který přijme smutek a vydechne dar

🕮 Publikováno
Obrázek
 Když jsem byl malý, babička mě u nejmenšího hrobu vždycky posílala počkat před bránu. Stál jsem venku, dýchal studený vzduch a nevěděl, co se uvnitř děje. Dnes bych to popsal jinak. Uvnitř někdo nesl smutek a venku stál někdo, komu by se dal kousek podat. Mezi námi byla brána a dech. Tonglen je tibetská praxe soucitu. Její název znamená „dávání a přijímání“. Princip je prostý a zároveň jde proti všem našim instinktům. S nádechem přijímáte tíhu, s výdechem posíláte úlevu. Tělo se tomu zpočátku brání, protože je zvyklé bolest odstrkovat a světlo si nechávat. Proto se začíná pomalu a začíná se u sebe. Dušičkové pečivo kdysi dělalo totéž v hmotné podobě. Hospodyně ho vynesla z domu a podala někomu, kdo měl hlad, a ten si vzal kus její tíhy, když se modlil za jejího mrtvého. Tonglen je stejné gesto přenesené do dechu. Sedm nádechů u brány 🌬️ Postavte se nebo se posaďte tak, aby chodidla cítila podlahu. Ramena nechte klesnout. Ruce mohou ležet na stehnech dlaněmi vzhůru, jako by do...
Okomentovat
Čtěte více »

Bzučivý výdech: dech, který naslouchá krajině

🕮 Publikováno
Obrázek
🌳 Můj děda si v létě lehal na deku pod jabloň a poslouchal včely. Tvrdil, že podle tóniny jejich bzučení pozná, kdy se změní počasí. Jako dítě jsem tomu nevěřil. Dnes vím, že nešlo jen o předpověď. Šlo o pozornost, kterou dokázal věnovat jednomu zvuku tak dlouho, až mu začal vyprávět svůj příběh. Takovou pozornost se dá trénovat dechem. Bzučení na výdechu prodlužuje výdech, zklidňuje a vrací pozornost do těla. Navíc ho slyšíte zevnitř, v hrudi i v hlavě. Stáváte se na chvíli sami tím, čemu naslouchal můj děda. Pět kroků bzučivého výdechu 🌬️ Cvičte venku nebo u otevřeného okna, nejlépe vestoje. Celé cvičení zabere pět až deset minut. Postavte se do klidného stoje. Chodidla na šířku pánve, kolena lehce povolená, ramena volně dolů. Představte si, že vás temeno hlavy jemně táhne vzhůru. Nejdřív jen poslouchejte. Minutu vnímejte zvuky kolem sebe: vítr, ptáky, vzdálenou dopravu, případně hmyz. Nic nehodnoťte, jen zvuky sbírejte. Nadechněte se pomalu nosem do břicha a do boků. Nádech ...
Okomentovat
Čtěte více »

Nádech před ano: jak v těle poznat souhlas, který není váš

🕮 Publikováno
Obrázek
🌿 Někdo vás o něco požádá a vy kývnete dřív, než stihnete domyslet otázku. Hlava ještě počítá, ale ústa už řekla ano. Až večer v ramenou nebo pod žebry ucítíte, že to ano nebylo tak docela vaše. Tělo se ozve dřív než myšlenky. Souhlas, který si vybereme, a souhlas, do kterého nás někdo dotlačil, se v těle často chovají jinak. První nechává dech volně klesnout do břicha. Druhý ho drží nahoře v hrudi, jako by se tělo chystalo bránit. Psycholog Jack Brehm popsal odpor proti vnucené volbě a nazval ho reaktancí. V čchi-kungu se tomu, co se v těle děje, prostě věnujeme pozorností. Cvičení trvá minutu a dá se udělat kdekoli: u telefonu, na poradě i v kuchyni. Nádech před ano 🌬️ Než odpovíte, nechte otázku chvíli ve vzduchu. Stačí říct „moment“ nebo jen polknout. Nadechněte se nosem, pomalu a ne naplno. Všimněte si, kam se dech dostane, jestli až do břicha, nebo jestli se zastaví pod klíčními kostmi. Vydechněte delším výdechem, než byl nádech, a s výdechem nechte klesnout ramena. V tichu po ...
Okomentovat
Čtěte více »

Jin potřebuje noc: večerní zavírací cvičení pro tělo i dech

🕮 Publikováno
Obrázek
⛰️ Znaky jin a jang původně popisovaly svah kopce. Jang byla jasná, slunná strana, jin strana ve stínu. Odpoledne se slunce přesune a svah, který byl dosud jang, přejde ve stín. Nic se tím nepokazilo. Svah jen dělá to, co dělá den. Naše večery obvykle probíhají jinak. Stín si na každém svahu domu doplňujeme lampou, displejem a malou diodou, a jin tak nedostane chvíli, kdy by mohl přijít sám. 🌕 Kolik světla stačí, aby si toho tělo všimlo, nevíme. Víme něco jiného. Studie, kterou vedl Lu Qi z Tulane University a otiskl European Heart Journal, sledovala přes jedenáct tisíc lidí z britské databáze UK Biobank. U těch, kdo byli v nočních hodinách nejvíc vystaveni světlu nad tři luxy, byla stěna levé srdeční komory v průměru o 1,5 procenta silnější. Tři luxy jsou přitom nejméně desetkrát víc než nejjasnější úplněk. Poctivě dodávám, že jde o pozorování a že platí slovo souvislost, ne příčina. Autoři výsledky statisticky upravili, jenže žádná úprava není dokonalá. Cvičení, o kterém píšu, ni...
Okomentovat
Čtěte více »

Stání jako strom: cvičení pro tělo, které se naučilo ustupovat

🕮 Publikováno
Obrázek
Při čekání vzadu se dech zkracuje a ramena se přibližují k uším. Stání jako strom začíná nulovou polohou čchi-kungu, která tělu připomene, že má na svém místě právo zůstat. 🌳 Zkuste si na chvíli představit, že vás někdo požádal, abyste počkali v zázemí, než vás zavolají. Nemusíte nic dělat, jen si všimněte, co se děje s tělem při představě čekání vzadu. Možná se dech zkrátí a ustoupí do hrudníku, možná se ramena přiblíží k uším, možná se zkrátí krok. Žádný z těchto jevů není špatný, každý je jen způsob, jak tělo šetří místo. Zázemí je zvláštní místnost. Nikdo v ní nechce trávit celý den, a přesto se tam pravidelně posílají lidé. Tělo, které tam bylo posláno dost často, se naučí zabírat méně prostoru i tehdy, když ho nikdo nežádá. Čchi-kung zná cvičení, které dělá pravý opak úspor místa. Říká se mu stání jako strom, v čínštině zhan zhuang, tedy stání jako kůl, a každé jeho cvičení začíná pozicí wu-čchi, nulovou polohou, ve které jednoduše stojíte a nehýbete se. Nepotřebuje nářadí, jen ...
Okomentovat
Čtěte více »